Úterý, 29. června 2004
Proč mají někteří lidé pocit, že nic nedělám? Nebo, že to, co dělám, není důležité? Případně, že důležité věci záměrně odkládám? Asi je to moje chyba. Málo si stěžuju na práci, málo nadávám na nedostatek času, na komplikace. Málo hovořím o svých úspěších. Vždycky, když někdo zavolá, abych si někam vyrazil, mám čas a jsem pro.
A víte co? Štve mě to. Tak třeba dneska se za chvíli vydám na schůzku s člověkem, který mě seřve, že jsem za tři týdny v ředitelském postu udělal prd. Ba co prd, méně než prd. Jaktože nemáš vizitky?! Proč není cedule na domě?! Proč nevisí na webu nové stránky? A kdy už budeš mít ethernetové zásuvky? Co?! Jestli na to nemáš, tak to nedělej.
Takhle nějak to proběhne. Mám ve zvyku si kritiku vždycky poslechnout, říct, že jsem za ni rád a pokusím se to napravit. Jak pokusíš?! Kdo chce, dělá, kdo nechce, hledá si výmluvy!
Cedule, vizitky a kabel na net jsou to poslední, co mě teď zajímá. Cedule nevydělá ani korunu. Půjdu tam a řeknu: Tak poslechni…
Zase uslyším, že je můj problém, když ještě nemám podpisovej vzor a měl bych s tím něco udělat. Ale co? Mohl bych si od Webskýho půjčit bouchačku a zajít si do banky otevřít účet. Co jeden, všechny. Ruce vzhůru a dejte mi deset tisíc v malých bankovkách, musím dojít do papírnictví a taky koupit nádobí do kuchyňky a…
Co jinak, nepůjdem někam večer? Nebo odpoledne na kafe? Mám fůru času, vlastně nic nedělám a moje problémy jsou určitě nezajímavé. ¶
BTW: Tohle není vzkaz. Vaše problémy jsou také důležité, pro vás určitě více než ty moje. Jen mi prostě vadí, když o sobě poslouchám, jakej jsem lempl a flink.
Komentáře
[
1]
=M= ·
Vloženo 29.06.2004, 16:31:28
Jsem se tak nasral při tom psaní. :-)) Zrušil jsem schůzku s kritikem a domluvil na pátek jednání v bance kvůli podpisovému vzoru. :-))
[
2]
fily ·
Vloženo 29.06.2004, 20:10:49
A pak, že to psaní k ničemu není! :o))
Buď, proboha, trochu asertivní! A zlom vaz! :o)))))
[
3]
noname2 ·
Vloženo 29.06.2004, 22:00:38
kde to mam podepsat? jako bych psal sam :-)))
[
4]
Vloženo 22.11.2005, 22:52:16
Je to sice rok starý, ale nedá mi to nereagovat. Asi se potřebuju vyřvat a je mi jedno jestli to někdo bude číst. Prostě, příběh je vlastně úplně stejný. Dnes jsem si v práci přes tenkou zeď vyslechla, že jsem lempl. Horší je to o to, že to bylo od člověka, kterého si nesmírně vážím. Jádro pudla je v tom, že to následovalo po třech měsících totální dřiny. Příprava mezinárodní konference pro 200 lidí, psaní projektu, šest terénů, někdy i na 3 dny a celý den dření na toxický skládce plný sraček, řízení auta i 8 hodin za den, a do noci a to i o víkendech, práce v laboratoři, často do půlnoci, víkendy také. Pak jít do školky pro jedno, do jeslí pro druhý a hybaj domů makat. A navrch toho všeho totální rekonstrukce bytu (jádra, obývaku, kuchyně). Měsíc jsme bydleli na opačným konci Prahy a denně hodinu dojížděli do práce. Pochopitelně v té době školka ani jesle nehrozily. Vše za režimu střídání v práci s manželem. Stalo se, že jsem také děti týden neviděla. Prostě práce od rána od sedmi do půlnoci. V kuse, bez odpočinku (televizi nevlastníme), zhubla jsem 5 kilo aniž bych se nějak snažila. Ale nedá se svítit. Jsem lempl. Pro člověka, kterého obdivuji a mám ho ráda. Sic je to můj nadřízený. No to by stačilo. Naškrabala jsem toho dost. Ale díky. Docela to pomohlo.
Připsat komentář
Pravidla pro komentáře
Příspěvky odhalující identitu mých přátel mažu. Kdyby jich bylo hodně,
zruším komentáře úplně. Pro soukromá a osobní sdělení použijte
záznamník.