Hledám dívku z autobusu do Brna

Zkratka

Vyšel jsem si večer se psem na procházku. Během těch čtyřiceti minut jsem potkal nemnoho lidí. Se třemi jsem se postupně dal do řeči. Všichni mluvili slovensky. Sakra, ten postup Evropské unie je rychlejší, než bych čekal. Slováci to sem mají poměrně blízko a je jim rozumět, ale co až se sem dostanou třeba Dánové. Mno pivo jim asi chutnat bude, i když ho tu máme navýběr méně.

…

Prepačte, ako sa dostanem do hostinca Sparta? Tak jsem se divil. Ukázal jsem tím směrem a vysvětlil, že na konci ulice se má paní dát doleva a pak druhou doprava, že hospoda je na rohu. To jsem ovšem nečekal, že doleva zahne už na první odbočce, že shodou okolností ji druhá do prava vrátí na hlavní ulici a na nejbližším rohu opravdu najde kýženou hospodu. Divili jsme se oba. Ona, jak rychle jsem se tam pěšky dostal, já zase, odkud jede.

…

Ráno jsem si založil do kapsy u kraťasů noviny. Potkal jsem Falka, takže nebylo pomyšlení, že bych si něco přečet, a na záchodě jsem to nestihl. Úplně jsem na ty noviny zapomněl a nosil je celý den. Teď jsem je našel cestou pár metrů před domem. Noviny by se neměly číst při plném vědomí. Takový úchylárny! No, nechám si je zas do nebdělého stavu na ráno. Nebo ne, vykašlu se na ně úplně. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.