Hledám dívku z autobusu do Brna

Obchodní rozhovor

=M=

Dobrý den, pane Insolvente, díval jsem se dneska na přehled došlých plateb, a těch deset tisíc od Vás tam není. Je týden po splatnosti.

Insolvent

Milej pane, já bych vám mohl vyprávět, jak nám platěj zákazníci.

=M=

To ale není ten důvod, proč volám.

Insolvent

Ne? (překvapeně) A proč teda voláte?

=M=

Volám, abychom se domluvili, že se zítra stavím u vás ve firmě a zaplatíte mi v rámci dobrých vztahů v hotovosti.

Insolvent

V hotovosti?! Vy jste dobrej, my nic neplatíme v hotovosti.

=M=

Nevadí, tak si vezmu šek.

Insolvent

Vy mně asi nerozumíte. My vám to zítra nezaplatíme.

=M=

Nojo, tak třeba v sobotu. Já ji klidně obětuju.

Insolvent

Ani zejtra, ani v sobotu, ani na svatýho Dyndy. My vám prostě zaplatíme, někdy v půlce měsíce.

=M=

No, to ano, ale to měl být červen. Teď už je červenec.

Insolvent

Právě. Je červenec, začínají prázdniny. Děti chtějí jet na tábor, manželka k moři… Přeci byste neměl to srdce připravit moji rodinu o dovolenou.

=M=

No vidíte, to opravdu nemám. Tak víte co? Já zavolám vašemu klientovi a vysvětlím mu, v jaké jste těžké rodinné situaci a pošlu mu tu fakturu k proplacení. Určitě v tom nebude problém.

Insolvent

To si zkus ty čú…ku! (zavěsil)

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.