Hledám dívku z autobusu do Brna

Obyčejný život

Večer jsem se probudil o desáté a stavil se u Great Cornholia. Všiml jsem si novinek. Z jejich nejhnusnějšího paneláku v ulici se stává rezidence. Vchod pečlivě uzamčen (pročež mám klíč) — hned dvoje zamčené zasebou. Výtah už není počmáraný a nesmrdí v něm moč a po dojezdu se dveře otevřou až po dvou vteřinách. Světla se sama rozsvicejí i zhasínají. Akorát Great je pořád týž.

Když jsem v půl jedenácté večer přicházel, našel jsem ho u počítačových her, všiml si mě až po chvilce. Jako kulisu si pouštěl něco mezi metalem a hard corem. Něco ti pustím. Zajímá mě, co si o tom myslíš. Jako bych tomu rozuměl.

Pustil starý klip od Michaela Jacksona. Že zrovna on. Tak co? A teď co říci, že. No, starej Žakson. Dobrý. Usmívá se, prošel jsem. Síla co? Chtěl bych mu natočit hardkórovej tribut. Aha.

Zvláštní, že kdykoli ke Greatovi přijdu, má rozpitou lahev červeného vína. A nikdy to není táž. Jak můžou lidi pít doma sami? Já si doma nedám ani kafe, protože mě to samotného nebaví. Ochutnal jsem z jeho sklenky, povaloval jsem na jazyku, a nechtěl jsem mu říct, že je to na mě moc sladké a těžké, tak jsem se jen zeptal: Chile? Měl očividně radost, že už jsem si zapamatoval, odkud mu to vozí. Kdyby to bylo na mně, mohlo to být klidně Španělsko. V cizích vínech se nevyznám. V červených tuplem.

Pro mě si přichystal něco speciálního. Greate, já takhle večer už nepiju. A tvrdej už vůbec. Odzátkoval cosi s nápisem Starorežná. Ještě tyhle patoky. Čichám, čichám, voní po medu. To mi přivez otec z Moravy, já to nepiju. Tak dobrá, že je v tom med (respektive E276), odplachtil jsem pro panáka.

Tyvoe, a pak že nepiješ, kouká na mě úplně u vytržení. Nojo, nalil jsem si přesně dva centilitry. Zlatavý mok se zastavil přesně na rysce. A to jsem nekoukal. Náhoda. Trénuju doma s vodou, abych neprodělal, až si otevřu tu hospodu.

…

Chtělo by to pointu, že. Ale je váš život vždycky zábavný a s překvapivou pointou? Neměli bychom být rádi, když prostě je takový obyčejný?

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.