Ptala se mě, kde budeme bydlet, a já po pravdě přiznal, že nevím. V pondělí v sedm jsme dojeli do Vídně a vyzvedli si na infopunktu letáček s hostely. Je to už drahně let, kdy metrosexuál spal v hostelu. Řekl bych sedm.
Dorazili jsme do pokoje jako první. Bylo asi půl jedenácté. První skupinka dorazila asi za hodinu. Denisa už spala. Byli velmi tiší. Dvě dívky, jeden chlapec. Přáli si buona noche a ráno jsme pak na sebe s jednou z těch krásných Španělek na sebe koukali z palandy na palandu.
Asi v půl jedné se rozběhly dvéře a do pokoje vpadli tři skopčáci. Prolezli celou ložnici, prohlídli si tváře spících a vypouštěli jim do ksichtů kouř a jeden z nich mi típl cígo o pelesť. To už bylo i na Denisu moc a vykýblovala je. Blbečci,
zaklela neinternacionálně.
Ti skuteční souležníci dorazili zase po další hodině docela v tichosti. Denisa se nevzbudila. Já ano. Where are you from?
ptal se mě Nedvěd ještě v dresu.
Celou noc dělali na chodbě bordel malý Nemci. Celou noc pod okny dělali rámus Srbové. Byla parná noc a nedala se zavřít okna. Už nikdy do hostelu. Nebo jen do těch křesťanských s večerkou v deset.
Denisa mě vzbudila ráno v půl sedmé s tím, že už nezůstane v tomhle hostelu ani minutu. ¶
Příspěvky odhalující identitu mých přátel mažu. Kdyby jich bylo hodně, zruším komentáře úplně. Pro soukromá a osobní sdělení použijte záznamník.