Hledám dívku z autobusu do Brna

Popárty a spol.

Nebudeme si nalhávat, že jsem jel do Vídně kvůli nějaké konferenci. Pravým lákadlem měl být výlet s Denisou, Webským a Adbarem. Jenže Webský odjel raději na chatu a Adbar se nechal zlákat a jel na svou. Nu což, sami s Denisou… Snad Pavel moc nežárlil.

Už doma jsem si zaškrtnul v kulturním programu dvě výstavy, na které opravdu musím. Kandinsky a Popart s minimalismem. Tedy, mě tu vůbec nic nezaujalo, kazí mi plány Denisa: když o tom nemůžu napsat, tak je mi to k ničemu. Nakonec jsem jí oznámil, že místo oběda jdu aspoň na ten minimalismus, a ukázalo se, že raději přetrpí výstavu, než by se někde ploncala sama.

Denisa totiž trpěla představou, že všichni Rakušáci jsou studení čumáci, nemají ji rádi a dělají jí naschvály. Na mě byli hodní. Dokonce mi dělali rozličné žertovné naschvály, které mi neumožňovaly za den utratit celé stosedmdesátieurové kapesné. V Albertině nám například při placení vstupného oznámili, že v den, kdy k nim zavítá =M=, mají právě akci 2 v 1. Takže místo osmnácti eur za Erwachsenen-Eintritt jsme platili jen devět dohromady a nic nám nepomohly protesty, že taková cena není ani v ceníku. Paní byla navíc tak drzá, že nám tajně místo vstupenky na Popart a minimalismus vytiskla vstupenky do celé Albertiny. Denisa samozřejmě zásadově odmítla jít na Michelangela: Co budem koukat na nějaký starý mazaniny.

Výstava Pop Art & Minimalismus byla přesně podle mého gusta. Co obraz to stěna. Takže jsem u první stěny mohl inteligentně zahalekat: Takže tohle je ten popárt! a u druhé pro změnu A tohle je minimalismus! prostě znalec vidí a pozná.

Protože si lidi obvykle myslí, že jakožto absolvent grafické průmky umění rozumím, očekávají u každého výtvarného počinu nějaký zasvěcený komentář a názor. Z tohodle pohledu mi popart vyhovuje, protože popart prostě napodobuje komerční vizualizu a pokud nezbožňuje, tak paroduje — jde jen o to, poznat, co je vlastně na obrázku. Je mi fuk, jestli to Andy Warhol někdy řekl, ale líbí se mi to: Umění je něco, co si můžete odnést. Minimalismus je ještě lepší. Aneb slovy Franka Stelly: What you see is what you see. (Ve Stellově případě si ovšem musíme klást otázku, co to vlastně vidíme. Ale on není minimalista.)

Jestli máte rádi kecy o umění, tak si stáhněte anglickej nebo německej presskit v PDF.

Z popártu jsme šli ještě vedle na výstavu fotek, který pořídil Seiichi Furuya. Denisa si myslela, že by to mohlo bejt zajímavý. Prostě fotky. Fotografie kazí paměť.

Přestože fotky nesnáším, dvakrát jsem se opravdu nahlas rozesmál. Poprvé u tří obrázků s názvem Kam až oko dohlédne (nic na nich nebylo vidět) a podruhé u fotky s puntičkovanou látkou na sušáku. Hned mě ten smích ale přešel, protože jsem musel přemýšlet, jestli puntičkovaná látka je autotypickej popárt, nebo vlastně jen minimalistický opakování tvaru. Aspoň už víte, proč nemám rád fotky.

Vídeňská muzea a výstavní haly mám rád hlavně kvůli obchodu, který je vždy na konci návštěvnické trasy. Očekává se, že si koupíte katalog, ale my udělali výjimku: Voni zas nemaj katalog v angličtině? Šovinisti rakouský zasraný. Denisa si koupila bichli anglických textů o minimalismu. Zas bude mít z čeho citovat ve svých potrhlých článcích. Já se uspokojil nákupem knížky s obrázky od Eschera, které posléze posloužily jako dárek pro Týnu a poděkování za venčení Singra.

A teď ještě pro ty tašky a hurá na oběd. Když jsem viděl s jakou námahou šatnářka zvedá na pult tašky, v nichž máme všechno naše cestovní vybavení a tříkilové notebooky k tomu, bylo mi jí líto. Es ist ja schwer, nicht wahr, sagte ich und die Fräulein hat gelacht: Schwer? Ja, als die Schweine. Úplně vyčerpaná a zaskočená, jak jsou ty dvě taštičky těžké, podala Denise moji a mně její tašku a s úsměvem vece: Danke schön, ale Denisa si nenechává líbit, že na ni v šatně promlouvají v jazyce, kterému nerozumí, a hned milou blondýnku opravuje: No, thank you.

No, to je skandál. Oni mají jezdící schody jen nahoru. Dolu musíme po svých! ¶