Hledám dívku z autobusu do Brna

Včera neděle byla

V půl desáté ráno mi zazvonil telefon a v deset už se jelo do porodnice. K Apolináři. Jestli čekáte přírůstek do rodiny, zklamu vás. S panem Kapacitou jsme si v téhle krásné budově z hnědých cihel dali randevů kvůli jejich webu pro těhotné matky a porodníky. Narozdíl od jeho ženy a dětí jsem byl rád, že se můžeme setkat v neděli dopoledne, protože jinak bych za ním musel do Irska, kde je teď na stáži.

Vždycky jsem se těhle pánů doktorů obával. Teď sedíme v jeho kanceláři, tykáme si a vymýšlíme, kde vzít a nekrást.

…

V poledne jsem urazil matku. Pochválil jsem jí totiž nedělní oběd. Především ty dva plátky masa z velkého kuru, mezi kterými se tísnila kolečka oliv, eidam a kdovíco ještě, byly přímo delikatesní. Proč se matka urazila? Inu, zjistila, že jsem si na její výtvor nastrouhal nivu: Jak můžeš tvrdit, že to bylo dobrý, když jsi každou chuť přebil tím výrazným sýrem? Hromobití, které se snaslo na mou hlavu zastřelo skutečnost, že si bratr skvost z kuchařky Jamieho Olivera polil kečupem.

…

Večer mě probudil telefon. Proč se v poslední době budím zvonkem telefonu? Já jsem si zdřímnul? Haló? Volá Zwíře, tahá mě na kafe, aby zabil čas do příjezdu Muflon na Wilsonovo nádraží. Fajn, tak vyrážím. U zastávky autobusu projistotu volám já Zwíře:

=M=

Hele, kdy vlastne Muflon přijede?

Zwíře

Za dvacet minut.

=M=

Půjdem na kafe s Muflon?

Zwíře

Ne.

=M=

Tak já jdu zas domů. Za těch dvacet minut bych akorát přijel.

Přemýšlím, co s volnou jedenapůlhodinovkou, než vyrazím s noname2 na kulečník. Mohl bych si přečíst zase kousek z Teplouše.

Píše Zwíře. Vlak má excelentní sekyru.

…

Noname2 netajil překvapení, že jsem mu šel k GE naproti: Seš tu nějak brzy, ne. Řekl jsem, že jsem teď ředitel. Nevěřil mi, ale raději se neptal, jaktože jdu včas. Šli jsme se mrknout na krávu, co stojí u billboardu na magistrále. Při naší poslední výpravě jsme si jí nevšimli.

Chápu moc dobře, proč se jmenuje zelený element, ale vůbec mi není jasné, co to ten zelený element je.

V Balabušce bylo jak po vymření. Sál kulečníkové herny byl opuštěný a zhasnutý. Standardní otázka: Máte otevřeno? vyvedla tentokrát písničky za pultem natolik z míry, že šly překontrolovat, jestli nad vchodem svítí firma. ¶