Už od včerejška mi chybí cukr. Sladké! Sladké! Večer mě zachránila matka, když přinesla jahody a maliny. Tedy, myslel jsem, že mě zachránila, ale obojí bylo kyselé. Nebo jsem si to sugeroval?
Ať tak či tak, nepomohla mi ani diačokoláda. Ha! Zkuste si žít s cukrovkáři. Cukr! Chci cukr. Nepomohly ani plněné papriky, ani pomazánka á la co dům dal. Přežral jsem se, ale chuť na sladké nepřešla. Žeby nervy?
Dneska jsem se s touhou po sladkém už probudil a rozhodl jsem se to řešit akčně. Žádné kupované buchty, žádný závin ochotně-a-rychle-přivezeme-z-Michle, žádné bonbony ani sladké tyčinky. Stoupl jsem si ke kuchyňské lince.
Nedávno jsem v lince objevil úplně novou, ještě netknutou teflonovou formu na bábovku. Tak ji zaučíme. Piškotová je pro začátek dobrá. Hlavně bude rychle. Sakra, ta forma je ale velká! Z kolika vajec já tu bábovku udělám? Hmm, ze všech? Ne, no, z osmi? To abych přisypal aspoň půl kila polohrubé mouky.
Kde je polohrubá mouka? Kam se z té piksly poděla? No nic, bude holt polohladká-polohrubá. Polohrubá. Sypat ji na váhu se mi nechtělo, cukr předtím také ne. To nějak odhadnu. Podle jakýho receptu to děláš?
Baj-voko. A bude tam kakao?
Z půlky.
A už se hicuje trouba, podstrčit pod formu pekáč s vodou, ať to není přesušené, a už to voní, sliny se stékají, očka se blýskají, najednou je v kuchyni plno lidu. Ty už jsi vzhůru? A pečeš? Co pečeš?
To je najednou zájmu. Peče bábovku, ty ji necejtíš? Bude s kakaem.
Jen z půlky.
Z teflonu je bábovka taková hladká, nablýskaná. To ještě neznám. Osm vajec udělalo svoje, jak ta je nadýchaná. Hmm, ale forma je fakt velká, klidně by to dvě vajíčka a po půl hrnku cukru a mouky ještě sneslo. A už se na kulatý skvost snáší vločky moučkového cukru. Sněží! To je krása. ¶
Příspěvky odhalující identitu mých přátel mažu. Kdyby jich bylo hodně, zruším komentáře úplně. Pro soukromá a osobní sdělení použijte záznamník.