Hledám dívku z autobusu do Brna

Na posázavské stezce

Normálně jsme se domluvili, že pojedeme vlakem dopoledne v 11.11.

Doma v posteli, 9.14, zvoní telefon. Já jenom, že se pro tebe stavím dřív, abysme stihli něco koupit s sebou. Tak já se osprchuju a vyrazím. Haha ha. Great Cornholio je zábavný. Kam chce jet nakupovat, a co? Normálně by stačilo vyrazit z domu před tři čtvrti na jedenáct.

V deset zvoní pod našima okny. Achjo. A to je prosím sobota. Jiný lidi v tuhle dobu teprve vstávají. Tak jsme byli už o půl jedenácté vybavení na cestu (bagetu jsem nakonec nesnědl a mattoni zůstala na jakémsi odpočivadle cestou) a cábrovali si to po Wilsonově nádraží. Terka přijede až ve tři čtvrti, nechtěl jsem, aby tu pak musela tvrdnout. Hezký, tak aspoň koupíme jízdenky.

Pro ty z vás, kteří neznají jízdní řády a čtou můj deníček, aby se dozvěděli, kolik to kam stojí, upozorňuji, že skupinová zpáteční Praha—Kamenný Přívoz pro tři dospěláky přijde courákem na cca 190 korun, takže ušetříte asi šedesát korun, než byste jeli jen na karty Z, a 170 korun, než byste jeli za plnou cenu. Kouzla a čáry. Kdybychom jeli z Budějovické autobusem, platili bychom za každou cestu po třiceti korunách. Kdybychom uplatnili jízdné až od hranic města… Ale nechci vám to komplikovat. Mimochodem, průvodčí v Praze nechodí, objeví se až za Zbraslaví.

Takže jsme měli koupeno a pětadvacet minut jsme seděli ve vlaku. Aspoň jsem si mohli vybrat místa. Mě si na nástupidišti vybrala nějaká maminka a ptala se, jestli tím vlakem může s námi až do Benešova: Mladáá pani, tenhlee jedee jeen doo Čeerčan, a já navííc vystupuuju už v Přívooze, ale tamhlee ten panťáák by mohll jet dáál. Great se mi smál a řekl Terce, ať si toho nevšímá, že občas napodobuju, jak lidi mluví, že to studuju. Nepochopil jsem.

Vyskočili jsme v Přívoze z vláčku po hodince cesty a skončili rovnou na nástupišti ve výčepu. Great nezklamal, 41 korun za dvě a půl piva vycáloval na korunu přesně. Určitě takové taky znáte:

=M=

Co to pijem?

Great

Já mám sklenici od Gambáče.

Terka

Já od hořčice.

=M=

Na to nesmíš spolíhat. Co bylo za pivo na pípě?

Great

Nevim, popelníky jsou Ferdinand.

=M=

Hmm, a slunečníky Staropramen, asi pijem Braník.

Terka

Á, pánové jsou znalci. Záleží na tom?

=M=

Jo, zapamatoval bych si to. Je hnusný.

Tady si vzpomínám, že se šlo přes nějaký hřiště… Na to jsme odhlasovali, že se rozdělíme. Já a Greatova milá půjdeme po červené turistické, ať už vede kamkoli, a Great půjde hledat hřiště. Sejdeme se u řeky.

Great hledal hřiště zrovna na té červené, co jsme po ní šli. Nejsem blbej, abych na vás pak čekal. Hřiště jsme nepotkali.

…

Za mostem jsem hlásil, že tu máme na výběr. Buď doprava, nebo doleva. Terka si bláhově myslela, že se mluví o turistické cestě, Great si všiml, že na obou stranách jsou hospody se zahrádkou. Tady půjdem kousek do kopce, a pak si tam nahoře uděláme piknik, vzal jsem deku.

To mi připomnělo, jak jsme jeli s Greatem stanovat do Adršpachu. To už je let, ale pořád si pamatuju, jak nás přesvědčoval, že si někde nahoře ve skalách zatlučeme stanový kolíky, že tam je taková paseka, hotový tábořiště. Nakonec jsme stanovali na sjezdovce a jeden z cancourů jsem v deset v noci v pološeru přivázal za jakousi ceduli, z které se ráno vyklubala taková ta se státním znakem a výkřikem o chráněné krajinné oblasti Sakra, kluci, to jste to nemohli postavit aspoň z druhé strany? Takhle to bude za padesát.

Na kopci byla chatková kolonie, paseka žádná. Tak jsme šli dál po červené. Naštěstí dolů s kopce. Great a Terka se zamilovaně drželi za ruce, šel jsem dva kroky za nimi a ten pohled nedělal mému rozervanému srdci dobře. Teď si to prohodíme, vepředu půjdu já. Už mám dost pohledu na sedací části vašich prdelí, zahlaholil jsem a vyrazil směle vpřed.

Kdesi v lesi, pět kilometrů od Kamenného Přívozu. Zvonil telefon, Great se tázal, jak daleko jsem jim utekl. Představ si, mají tady Jiráskovu vyhlídku — a hned pod ní je občerstvení s krásnými panoramaty. Na protejším kopci mají trempové na chatkách satelity. Dal jsem si ruskou zmrzlinu, bylo strašný vedro. Great si vybalil matonku a bagetu, Terka našla v batohu pomeranč. Šenkýřka z nás měla radost, Great vycítil nepřátelskou náladu a vyjednal si gambáče. Pít jsem ho musel já.

…

Pak už jsem jim utekl a počkal až na devátém kilometru a rozjímal o tom, že to byl blbý nápad. Je sice od Greata šlechetné, že se mě ujmul a nenechal mě trápit se doma samotného, ale neměl to proboha spojovat s představením svojí milé. Tak co říkáš na Terku? Co na ni říkám? Vždycky jsou mi sympatické dívky mých kamarádů. Nejsem ten typ, co by řekl: ser na ni, nestojí ti za to. Fajn holka, máš štěstí a ona na tebe, a myslel jsem to přesně tak, jak jsem to řekl.

…

Posázavská stezka je úchylnost sama. Pás země se sruby zařízenými elektrikou, telefonem a tekoucí vodou. Každých pár metrů dřevěná korouhev s nápisy jako „Osada Dakota“, nad sruby vlají jižanské vlajky, nejčastěji texaská. Na střechách satelitní antény. U řeky plácky s posekanou trávou a skládacími bazény. Celých deset kilometrů co krok to zaparkované auto. Masňáci.

…

Na zastávku v Petrově jsme dorazili právě včas, jel vlak. Po celodenním pražení byl pěkně vyhřátý, což jsme všichni v třicetistupňových vedrech ocenili. Už nikdy nebudu nadávat na klimatizaci v maďarských ecéčkách. Při průjezdu krajem michelského seřadiště jsem si neodpustil svoje obligátní: Támhle bydlím, podívejte, ještě jsme minuli budovu finančního úřadu pro Prahu 4 a 10 a vzápětí jsme vystupovali ve Vršovicích.

Těšil jsem se, jak se slušně rozloučím, dojdu domů, osprchuju se a budu si smutnit. Zvu tě k nám na večeři. Jenže člověk míní…

Ale to už je jiný nudný příběh. Výlet to byl hezký. Příště bychom mohli třeba na kolech. Pojedu jak ďas. ¶