Hledám dívku z autobusu do Brna

Ženy jsou z Venuše a muži z katalogu?

Pořád musím myslet na to, co mi v poledne řekla Miranda: Znám několik párů, které se seznámily přes internet. Vždycky je to jiskrná dívka a takový obyčejný muž. Opravdu je to tak, že mezi svobodnými muži po třicítce už nezůstali žádní jiskrní? Anebo je to dáno tím, že ti jiskrní k seznámení nepotřebují prostředníka?

Charlotte namítá, že hledání partnerů přes seznamky není úplně normální, skutečný život se odehrává někde venku a lidská povaha se nedá vměstnat do pár řádků inzerátu. Ale to je přeci nesmysl, pustila se do Charlotty Samantha: na webu je hned všechno jasný. Nemusíš ztrácet čas tanečkama okolo, prostě párkrát klepneš na odkaz a hned máte oba jasno — svobodný, svobodná, oba se chtějí seznámit, a jde se na věc. Opravdu je výběr životního partnera něco jako nákup lodiček od Kennetha Colea na eBayi, jak říká Samantha? Nebo má pravdu Charlotte a internetové seznamky jen prohlubují v singlech pocity osamělosti a nejistoty?

Mezi schůzkou s editorem a vyzvednutím kožichu z čistírny jsem se zastavila na internetu a prošla si několik nabídek k seznámení. Proč mám pocit, že k rubrice 27 až 35 let by se lépe hodil název klub beznadějných případů? Kdo může odpovědět na věty jako Být sám, to není ono, tak proč to nezkusit touhle cestou. nebo Hledám pohlednou dívku, která by mě dokázala přesvědčit, že ne všechny ženský jsou mrchy.? A čekají ti pánové, že se jim vůbec nějaká dívka ozve? Nebo jen dávají průchod svým bolestem z neúspěšných vztahů?

Při procházení inzerátů bych okamžitě dala za pravdu Charlottě. Z toho, co tam ti chlapi píší, na mě padla deprese. Dívčí inzeráty nejsou tolik teskné a troufnu si říci, že jsou opravdu o něco více jiskrné. Ale co já vím, jsem taky jenom ženská. Zatímco mužské inzeráty se obracejí do minulosti a k vlastní osobě hledajícího, dívky píší, co by chtěly s novým milým dělat. Obojí o člověku řekne hodně, ale kdybych si měla vybrat jen podle literárních kvalit, s mužem bych se neseznámila.

To se pak nedivím, že Miranda potkává takové nevyvážené páry. I jiskrná děva se po listování stovkami výkřiků zhrzených, zničených a ženami podvedených mužů ráda spokojí s nějakým docela normálním, hodným klukem. Hlavně když pořád nevypráví, co mu bývalé provedly.

Prosimtě a kams to koukala? Kdo ti dneska bude psát při seznamování romány. Partnera si musíš vybrat z katalogu podle přesně zadaných kritérií. Žádné osamělý tlouštík hledá…, ale pěkně zadáš výšku, obvod kolem hrudi, barvu vlasů, vzdělání a další parametry a necháš si přítele vyhledat. Tuhle Samanthinu radu jsem si vzala k srdci. Ale hned se přede mnou vynořil další problém. Mám si vybírat, nebo se mám podívat, kdo hledá mě? A podle čeho si mám vybrat?

Miranda říká, že každá máme sadu vlastností, kterou u mužů nesneseme. Říká tomu odpuzovače. Je nám vlastně jedno, jaký ten člověk je, pokud nemá repelentní vlastnosti. Pro každou z nás je odpuzovačem něco jiného. Někoho odpuzují bigotní věřící, někoho rozvedení s dětmi, jiné zase muži s přemírou koníčků.

V normálním životě to trvá, než zjistíte, že ten druhý je odpuzovač. A pak už může být pozdě a jsou v tom oba až po uši, vysvětluje svoji teorii Miranda, když tohle při hledání na webu vyloučíte, můžete každému z těch, co zbyli, připsat za pozitivní vlastnost bod, ale jinak je vcelku jedno, v jakém pořadí si s nimi dáte schůzku.

Jenže, možná právě proto vám pak zůstanou jen ti obyčejní a průměrní. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.