Hledám dívku z autobusu do Brna

Dnes v noci jsem nespal doma

Jelikož jsme si s Webským řekli, že to umíme lépe, jeli jsme včera do Kladna za Pixym znovu. Yuhů se vyzvednout ve Slaným nenechal. Prý je na Pravdě. Tentokrát jsme odbočku na Kralupy neminuli. Webský celou dobu nadával, že jsme to raději měli objet přes Velvary, protože se mu sunutí v koloně přes město nelíbilo. Jaké bylo překvapení, když jsme se na jižní straně města připojili na křižovatce na stejnou trasu, po které jsme jeli v úterý.

Opravené vidle si náš kolomaniak jel hnedle vyzkoušet na pole a celých patnáct kilometrů až do Kladna pak opěvoval Milanův celoodpružený rám Merida. Neminuli jsme ani skrytou odbočku na Kladno v Brandýsku, takže jsme do Kladna přijeli od průmyslové zóny a navigovali se převážně odhadem, protože značky směr centrum chyběly. Hned na kraji Kladna Webský pokynul opáleným dětem, které mávaly u krajnice: Víš jakou jim tim uděláš radost? A já jim rád zamávám tady, než bych je měl pod okny v Čakovicích.

…

Kladno má u vjezdu do města značky s nápisem S tolerantními řidiči nehazardujeme, nebo tak nějak. Takže Webský už u před první světelnou křižovatkou vzal do ruky telefon a nechal se Pixym navigovat. U zajímavých třináctipatrových věžáků z padesátých let jsme na zvoncích hledali jméno Pixyovi a nahoře ve dveřích už nás čekal šejk osobně. Nevím, jestli to můžu blognout, ale Pixy je táta v šatech. Taky si asi pořídím něco jako tógu (no, Pixy neměl tógu, zas takovej úchyl není).

Webský si od Pixyho nechal ukázat PowerBook a myslím, že se nechal nalomit a teď už vymejšlí, jak na tom spustit Visual Studio.Net: Bych to tam mohl mít v tom Virtual PC. Nakonec jsme probrali snad opravdu všechno a v půl desáté jsme se zvedali k odchodu vlastně uprostřed hovoru. S Webským jsme se shodli jen na tom, že Pixyovi mají doma dobré Illy (pili jsme ho natvrdo černé). Neshodli jsme se, jestli má Pixy milou ženu a hezké dítě, nebo naopak.

…

Nepodařilo se nám dojet do Čakovic před zavíračkou hospody, takže jsme si otevřeli doma lahev vína. To první bylo takové lehké, hravé. Vypili byste lahev na posezení a chtěli byste další. Odrůdu si nepamatuju, tak snad ho Webský určí. Rýnský ryzlink, kabinet 2000, který na nás čekal pak, jsem ohodnotil jako kopřivy a pižmo. Muselo se pít na špičce jazyka a srkat se vzduchem. Potřebovalo hodně okysličit a chuť pustilo, až když trochu získalo teplotu.

Jelikož jsme skončili ve dvě v noci, nechtěl jsem se už mlátit domů a risknul jsem přespání. Ráno jsem dokonce v koupelně našel sprchovej gel, kterej jsem u Webskýho zapomněl v zimě, ještě když bydlel v Ořešíně. Byl netknutej, takže jsem ráno domů metrem cestoval s lahvičkou vykukující z kraťasů.

Možná bych začal metrem zase jezdit. Moc pěkně tam hrajou. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.