Hledám dívku z autobusu do Brna

Víkend, víkend

Předevčírem mě ukrutně bolela rostoucí osmička vlevo dole. Zrovna jsem chtěl jít spát jako slušnej člověk už v půl jedný. Nešlo to. Když jenom tak ležíte, bolest je k nevydržení. Třikrát jsem si šel zchladit hubu pod vodovod, potřetí to už nezabralo. Nakonec jsem usnul v pozici s pravou nohou z postele, levou pod hrudí, rukama objímaje deku zmuchlanou pod tělo a tvář.

…

Včera jsem očekával něco podobného, a tak jsem se rozhodl usnout u televize. Bolest se nedostavila. Hluboko po půlnoci jsem viděl dokument z koncertu Elly Fitzgeraldové v Praze roku 1969. Dovedete si představit, jaké to muselo být slyšet v okupovaném Československu naživo černou hvězdu jazzu zpívat Summertime?

…

Ráno se mě snažil probudit Great, ale já telefon umím skvěle ignorovat. Zvedl to medvěd: Zve tě na oběd. Ježiš, proč? Takže jsem mu volal před polednem, abych se přeptal, jak to myslí. Obědem myslel něco ve čtyři. Tak jsem si řekl, že mu aspoň upeču bábovku. Fak? Tak ale jenom malou, ať máme zákusek. Jenže malá nevypadá nic moc, mám teď ohromnou teflonovou formu.

Když jsem dorazil, zjistil jsem, že hláška Čeká se jen na tebe, znamená, že se čeká, až přijdu a začne se vařit. Uff. Takže jsme jedli krátce po páté. Ještě, že jsem se před odchodem najedl. Prosbě, aby nedělal půl kila těstovin, když jsme jen tři, se vysmál. Nechtěl jsem říct otevřeně, že mi přijde nějak málo omáčky.

…

Vydali jsme se „po obědě“ na procházku. Na schodech: Ahój, jdeme s Martinem a s Hankou na procházku, nechcete se připojit? Fajn, tak za pět minut na zastávce. V Terce by se krve nedořezal a já se dobře bavil. Není to tak dávno, co jsem se byl projít s Míšou a ona svému Tomášovi zvedla telefon s hláškou: Miláčku, =M=, to jsi hodnej, že voláš. Freude, Freude, vždycky na tě dojde.

Hance to samozřejmě trvalo čtvrt hodiny, ale slušelo jí to. Terka byla kapku naštvaná, protože Hanka nepatří zrovna k oblíbeným hvězdám: Nejdeme do hospody, že ne? a podívala se výhružně na Greta. Néééé, jdem se jen projít. Na Reitknechtku, přes Jezerku, k radnici, a pak spodem kolem Botiče zase domů. Všem kromě Terky bylo jasné, že mezi Jezerkou a radnicí stojí Květnice.

…

No nic, nemusíte vědět všechno, žejo. ¶