Hledám dívku z autobusu do Brna

O autorovi

Proč se na blogu podepisuju jako =M=? Není to přezdívka, je to iniciála jména. Podepisuju se tak do emailů, na ručně psané vzkazy, vlastně kromě příkazů k úhradě všude. Většinou jen jako M, ta „rovná se“ kolem, to je spíš jen forma vyznačení, že to M není jen zapomenuté písmeno, uklepnutí na klávesnici. Pokud se známe, nejspíš už jste můj podpis viděli a autora tohodle deníčku jste odhalili. Když někoho z vás bude zajímat, jak se jmenuju a co dělám, rád odpovím.

Psaní pod vlastním jménem mi bere svobodu nebrat ohledy, co si pomyslí čtenář o mé práci, a čtenáři to bere svobodu číst můj deníček bez předsudků daných tím, co už ode mě četl jinde.

A to se nejmenuju ani Michal David, ani Miloš Zeman, ani Michal Viewegh, ani … ale na tom opravdu nezáleží. Nejspíš jste o mně nikdy neslyšeli, ale kdybych tu nechával svoje jméno, spojili byste si to. Proč vás zatěžovat tím, kdo skutečně jsem. Není příjemnější nepátrat a nepřepínat a prostě si jen užívat anonymní nahlížení do cizích životů? Vždyť já z vás taky netahám jména, rodná čísla a životopisy.

Takže, pokud víte, jak se jmenuju, kde bydlím, co dělám, jakou mám barvu zubů, kolik očí a jak dlouhé vlasy — fajn. Ale nejspíš přicházíte o možnost nezatíženého a úplně uvolněného čtení a posuzování. Tak to nekažte. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.