Hledám dívku z autobusu do Brna

Skoro vulgární

Dneska jsme se s Adbarem nějak neshodli. U Václava jsem čekal včas. Adbar u Dlouhonohé také. No co. Adbar teď nemá mobil, takže jsem k Dlouhonohé vyrazil, až když jsem se ujistil, že nejspíš k Václavovi už nedojde. Dorazil jsem o čtvrt hodiny pozdě.

Adbar právě dojídal, když jsem si všiml, že u Dlouhonohé Dlouhonohá není. Člověče, tady je to dneska zajímavý, říkám hledě Adbarovi přes rameno. Ani se neotočí a vece: Mně to už přijde vulgární. Bejt její otec, pošlu ji domů, ať se převlíkne.

Tedy chápu, že Adbar nepotřebuje při jídle koukat na nahé maso, a také jsem si uvědomil, že servírka byla … ale to by bylo také vulgární. Každopádně jí nechal překvapivě vysoké dýžko.

Adbar koukal přes rameno mně. A narozdíl ode mě asi na objekt svého zájmu nedohlédl. Ale přesto poznal, že se hází oštěpem a běhá kolem stadionu. Šebrle prej může ještě vyhrát, odpovědel na moje mlčení. ¶

Zaujala: Je ale zvláštní pocit pokusit se uniknout problémům a dilematům mého anglického světa tak, že změním jazyk. Získám skutečně jinou perspektivu? Uvidím něco nového? Vyjádřím se jasněji? Rozhodně je to dobrý pocit, řekla bych, že je to hlubší pocit nebo pojem, že ten, kdo píše, je mé skutečně já, nebo nějaké hlubší já. (DK)

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.