Hledám dívku z autobusu do Brna

Když já na sebe vždycky všechno prásknu

Jsem si v noci asi zaleh brejle, říká mi Webský ráno po probuzení. Já si zase říkám, že jsem vůl, že jsem to na sebe napráskal zatepla do deníčku. Mazat to přeci nebudu. Aha, říkal jsem si, že je to docela nepravděpodobný. Hmm, stejně byly poškrábaný, říká a směje se na mě v brýlých se slepenou nožičkou.

…

Sýkorka mi od rána spílá, že Webskýmu vodím děvčata do bytu. Nojo, a Miška ze mě navíc ráno v metru vytáhla adresu deníčku. Kruciš. Krom toho mě David vyfotil, jak ležím v obejváku na gauči ve spacáku. Myslel si asi, že to neslyším. Jenže já dneska asi ani nespal. Zase jsem si uvědomil, jak je Míša milé děvče.

…

V noci jsem si povídal s jednou mou oblíbenou literární postavou. Irsai Oliver je opravdu hravé víno. Myslím, že jsem Jade říkal něco v tom smyslu, jak je zrádný, že si s literárními objekty touhy můžu povídat, některé dokonce navštívit, osahat — mno, to by mi strach nedovolil. Jsem úplně ztracenej a nevím, jak se vyrovnat s tím, že svět snů se mi naboural do reality. Říkal jsem literární postavy a myslel jsem Jade, Loar, Alloru, Nau, Sofii, Řetězku, Trillian, Rebe… A vedle v pokoji ležela skutečná dívka™. ¶