Hledám dívku z autobusu do Brna

Chcete být blázen?

Nedávno jsem u Akkona četl o ordinaci psychiatričky a četl jsem, jak ah má skákavé tendence. Takže přiznávám taky, byl jsem u psychiatričky-neuroložky. Když začala naše první setkání mlácením do psacího stroje, tak jsem si říkal, že to snad někam napíšu.

Už během vyplňování rodinné anamnézy měla jasno. Vám umřel otec? A takhle se vám třesou ruce pořád? Tak to je jasné, předepíšu vám antidepresiva. Informaci, že už je to mnoho let, nebrala jako relevantní. Tak jsem pár dní ty prášky jedl, a pak jsem si řekl, že když se otec ani po vyžrané krabičce nevrátil, bude to nejspíš šarlatánka. Aspoň, že ten třas už není tak silnej.

Hned po dosednutí na židli si mě přeměřila, vzala ode mě průvodní žádost o vyšetření, posunula si brýle trochu níž a přes obroučky na mě koukla: Co jste jim tam ukázal, že vás poslali k psychiatrovi rovnou z odvodu? No co, v půl třetí jsem se šel zeptat, kdy bude oběd. Seděli jsme tam od sedmi. A to je naštvalo? Asi se cítili hloupě, žádný oběd pro nás neměli. Aha. To je všechno? Pak jsem zorganizoval vzpouru a ještě s deseti branci jsme zběhli. Zběhli? No, zběhli jsme vedle do hospody na oběd. Když jsme se za půl hodiny vrátili, vyhrožovali mi polním soudem. A to poslali k psychiatrovi oni vás?

Pomyslel jste někdy na sebevraždu? To asi každej ne? V mým věku. Jak byste se zabil? Ptáte se, jak bych se zabil, nebo jak jsem uvažoval o svý sebevraždě? V tom je rozdíl? Kdybych se chtěl zabít, předávkuju se práškama. To je rozumný. A jak jste teda uvažoval o tý sebevraždě? Myslel jsem, že bych skočil z okna. Kdy vás to tak napadá? Když v noci ležim v posteli a nemůžu usnout. A proč jste ještě neskočil?

Já mám pokoj v prvním patře a pod okny růžové keře. Ten první jsem tam zasadil, když mi bylo pět. Představil jsem si, jak skočím z okna, a celej pomlácenej a popíchanej od trnů se v pyžamu snažím vylézt zpátky do okna, abych zkusil skočit znovu a líp. Jenže já jsem nemehlo, asi bych musel obejít dům a zazvonit na zvonek, aby mi mamka přišla otevřít. Přeci si s sebou na sebevraždu nevezmu klíče. Nevím, jak bych mamce vysvětlil, že jsem v noci venku v pyžamu.

Nenapadlo vás skočit z větší vejšky? Když já se vejšek bojím.

Naštěstí ale byla uznalá: Chcete bejt blázen? Ona je to otázka rozhodnutí? Je to otázka mého rozhodnutí. Nechci bejt blázen. Nejste blázen. Vážně? Kdybych řekla, že jste, nedostal byste řidičák a nesměl byste vyučovat. A má to bláznovství vůbec nějaký výhody? Co třeba invalidní důchod? Hmm, zní to lákavě. ¶