Hledám dívku z autobusu do Brna

Vaterland — lovecký deník

V pátek mi Marie zavolala a chtěla, abych jí zazpíval a zatancoval. Na oplátku mi navrhla výlet do kina. Na kostrouny?! Ježišmarjá, a není to ta blbost se zombiema, jak v ní hraje Neff? vyděsil jsem se. Znám totiž pár lidí, kteří v tom filmu hráli, a když jsem nešel na premiéru, nevidím důvod, proč za to utrácet Mariiny peníze.

Všechno bylo jinak. Jen ti kostrouni… Ale ne, to prozradit nemůžu. Ten film má úplně skvělý efekty, říkám Adbarovi u Chameleona, například tam před honem nalévají vývar z celého králíka a za mnou se ozvalo »Tyvoe Jednota!«. Adbar se tvářil překvapeně: Myslel jsem, že Vaterland je knížka o tom, co by se stalo, kdyby Hitler vyhrál válku. Ale ne, to je zase Fatherland a u nás to šlo pod názvem Otčina v televizi.

Film Vaterland — lovecký deník, to je něco jinýho. Nevystihnu ten film líp než oficiální kopirajtr:

Návrat na staré rodinné državy po půl století může být zábavný, dobrodružný, ale i nebezpečný. Původní svět má už jen svá torza, a nový ještě neukázal jasné kontury. Hra ve starém stylu se tedy může stát spouštěcím mechanismem pasti, ve které nakonec uvíznou všichni. Lovci. Domorodci. I tajemná kořist.

Představte si, že na statek, kde žijete se svým starým otcem, přijede banda Skopčáků s manželkami, začnou to obcházet, hrajou si na aristokraty, ale nejsou si ve svých rolích příliš jistí. Stejně tak jako vy už netušíte, jaká je vlastně vaše role. Přetrženou kontinuitu už nikdo nenaváže.

Ve filmu jsem pořád cítil trochu perverznosti. Když vzrušující dívčí hlas opakuje šeptem slova: vázat, měřit, barvit, kousal jsem se do rtů a bylo mi prd po tom, že jde o vázání kořisti, měření kořisti a barvení kořisti lovu na kostrouny, kvůli kterému vlastně mužská část osazenstva přijela. Tajemnost a perverzita mně hodně připomínala Lynchovy filmy.

Přestože nemusím Karla Rodena a o herectví bratrů Formanových si myslím svoje, tady mi úplně vyrazili dech. Stejně tak představitel Maxe Vasil Fridrich, kterého jsem vůbec neznal. Zaujalo mě, kolik ve filmu hraje cizinců — zvlášť ti Portugalci, co hrají domorodce a mluví celou dobu jen portugalsky, ti se povedli.

Česká televize k filmu pořídila propracovaný web, kde nechybí rozhovory, fotografie, ukázky z filmu ani dvě písničky ze soundtracku, takže je vlastně zbytečné tu cokoli říkat. Doporučuju písničku Venez Venez od Heyday  — až půjdete z kina, bude vám znít v hlavě.

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.