Hledám dívku z autobusu do Brna

Nejdřív se musejí najíst ministři

Po nedělní dietní chybě v Plzeňce s fandorem jsem byl celý týden odkázaný jen na suché housky. Jelikož se ani třetí den pojídání endiaronu moje potrubní pošta nehodlala umoudřit, řekl jsem, si, že si poradím po svém. Lidi, co jedí normální věci, žádný problémy nemají. To jenom ten, kdo žere suchý housky, má s*ačku. A šel jsem na guláš.

Madlenka se vytratila na vánoční večírek, a tak jsme s Brauzrem měli pré. Měli jsme namířeno do Cantiny, ale protože tu bylo plno, posunuli jsme se do La Parrandy. Pokud jste přišli povečeřet, musím vás bohužel upozornit, že na jídlo musíte počkat minimálně hodinu. Koukali jsme se na sebe s Brauzrem nechápavě, a tak servírka, která vypadala o kapku líp než Rachel z Friends, pro jistotu dodala: dole nám právě objednala větší společnost.

Číšník, který nám o minutu později pod záminou, že Malbec už není, vnutil nudnou kupáž Cabernetu Sauvignon a Merlotu (my se nechali zblbnout, protože jsme nechtěli vypadat jako tydýti, když o vínu mluvil jako o Iguadu), byl poněkud pregnantnější: Nejdřív se musejí najíst ministři.

Jak typické! ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.