V sedm hodin večer se v bublině objevila Zuzu a začala nevinnou otázkou na vinný večírek. Dnes ne, až jindy,
odbyl jsem ji. Když ale stejnou nabídku zopakovala znovu za půl hodiny, rád jsem souhlasil.
Tyhle komixové hrdinky mají pronikavý dar vidět lidem až až… Martine, seš v pořádku? Mně přijde, že seš nějaký zatrpklý, poslední dobou.
Získala si mě tím slovem. Zatrpklý. Zní to tak — vřele. Ano, ano. Odpovídám jednoslovnými částicemi a do deníčku si píšu melancholické vzpomínky s vtipnou pointou, abych sám se sebou vydržel a aspoň na chvíli zapomněl, že jsem — zatrpklý.
Včera bylo nádherně. Teplý večer, kolik nás jich letos ještě čeká? Posezení na zahrádce na Vinohradech u lahve vína. Povídání, chápavé úsměvy, roztržité rozhazování rukama, ruka, co se zastaví na půl cesty ke stisknutí zápěstí a šláftruňk.
Věřili byste, že jsem poprvé pil B52?
Kamarádi vás dostanou z deprese, ale pak musíte najít něco, proč stojí za to žít. Jinak upadnete do nihilismu a — zatrpklosti. Nedej bože, aby se mi v takovém případě postavil do cesty alkohol nebo práce. To je falešný smysl života. Dívky a ženy, když jsou kamarádky, nemusejí ani nic říkat, abyste zjistili, že se chcete nechat ostříhat.
A teď už Víkend iHNed! ¶
Příspěvky odhalující identitu mých přátel mažu. Kdyby jich bylo hodně, zruším komentáře úplně. Pro soukromá a osobní sdělení použijte záznamník.