Hledám dívku z autobusu do Brna

Pixovatím

Řekl jsem to snad jasně: práci si budu hledat až za rok.

Proč mi teda proboha lidi pořád něco nabízejí? Teď jsem měl opravdu dilema, jestli neslevit z rozhodnutí a nevzít práci už teď. Ale musel bych každej den hodinu dojíždět.

Před lety teta odmítla práci, protože by musela hodinu dojíždět a já se jí smál, protože po Praze skoro vždycky musíte tak čtyřicet minut jet odněkud někam. Ale teď už ji docela chápu.

Ona teda teta namá moc na výběr, ale já bych nejraději pracoval převážně doma a do práce jezdil jen tu a tam. Představa, že každej den ztratím dvě hodiny času jen cestováním, je pro mě v současné době limitní.

…

Včera jsem jel z Vysočan domů metrem. Jak obvykle rád cestuju hromadnou dopravou, tak včera to bylo opravdu nepříjemný. Ne snad, že by spolucestující byli odporní. Bylo to ve mně. Uvědomil jsem si to ve chvíli, kdy u Microsoftu vystopila většina lidí z nacpaného autobusu. Je ze mě morous? Pixovatím. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.