Hledám dívku z autobusu do Brna

Sluníčko svítí

Otevřel jsem okno; teploměr ukazoval 15 °C a jasno. Vzal jsem si na sebe svetr a pod záminkou venčení psa vyrazil ven.

Převádět pocity na text je jako vyprávět kreslené vtipy. Já to neumím. Vítr si pohrával s klasy trávy … znáte to. Karmi zase bude říkat, že jsem cynik. Každopádně jsem se tetelil blahem, protože sluníčko mě přes svetr hřálo posledními teplými paprsky letošního léta a vzduch pořád ještě voní dobrodružstvím. Kvůli tomu je září (momentálně) mým nejoblíbenějším měsícem.

Tak, asi tohle jsem dneska chtěl napsat. Jen aby si zase Jade nestýskala, že jsem den ode dne smutnější.

…

Zacinkal mi mobil (já vás o to neochudím ani dnes), přišla mi smska, a možná proto, že je ten můj nejoblíbenější měsíc, po dvou pokusech odepsat něco milého a přitom vtipného a neutrálního jsem se rozhodl, že neodpovím.

Když jsem si ten mobil koupil, nastavil jsem si její číslo do zkrácených voleb na klávesu s tím převráceným =M=, aby mi nic nestálo v cestě zavolat jí. Písmenka už se z kláves ošoupala, ale to číslo tam pořád ještě je. Sice už se mezitím změnilo, ale ona je pořád stejná. ¶

PS: První tři odstavce s posledními dvěma nesouvisí, ale sám bych nevěřil, kdyby mi to někdo tvrdil.