Matka se probudila a našla mě sedě nad počítačem v kuchyni. Kuchyni jsem si nevybral, dál prostě kabel od zásuvky nedosáhne. Musím si někde půjčit na ozkoušení přístupový bod WiFi, nebo koupit o dvacet metrů delší drát. Hledáš si už nějakou práci?
Dobrý jitro, mami.
Moje matka jde letos do důchodu. Tedy, měla by na to léta, ale nejspíš nepůjde. Aspoň ne hned. A jak se jí ten důchod blíží, zjišťuje, že není, kdo by ji ve stáří podpořil, respektive podporoval. Ne, že by ji čekal malej důchod, ale propad životní úrovně ji čeká bezpochyby. V posledních letech navíc splácí půjčky, takže milion ulitý ve slamníku nemá a z důchodového připojištění mnoho nekápne.
V lednu se odstěhuješ.
No vida, to nám to ráno pěkně začíná. Netuším, proč se odstěhuju já, když narozdíl od zaměstnaného Medvěda přispívám na chod domácnosti. Ale dobře, že to vím, nebudu prodlužovat smlouvu na kabelovku. Teď jsem doplácela čtyři stovky za elektriku. Obvykle nám za léto vracejí. To je z toho, jak máš pořád zapnutej počítač.
Ani nemělo smysl říkat, že jsme tu přes léto nebydleli tři, ale čtyři, vařilo se a celý dny hrála televize s příkonem vyšším než má můj notebook.
Matka má pocit, že když nesedím v kanceláři od do, nejsem řádným člověkem. Letos jsem se jí snažil udělat radost a pořídil si životní a úrazové pojistky, důchodové připojištění a stavební spoření. Také jsem poprvé od roku 1999 vykázal zdanitelný zisk. Ale v matčiných očích stále ještě nemám práci. Nakonec bude asi lepší, když se zase odstěhuju. ¶
Příspěvky odhalující identitu mých přátel mažu. Kdyby jich bylo hodně, zruším komentáře úplně. Pro soukromá a osobní sdělení použijte záznamník.