Hledám dívku z autobusu do Brna

Druhá šance

Nevím, jak váš, ale můj pracovní týden začíná v neděli večer. To mi samozřejmě nebrání začít pracovní týden kulečníkem v Balabušce. Tentokrát jsem začal bez kulečníku. V neděli jsem nakouknul do plánovacího kalendáře a zděsil jsem se: =M=, kterej chytrák ti to nakukal, aby sis na pondělí sjednal nějakej pracovní oběd?! Pondělí je hektické. Nejen, že v pondělí dělám za pondělí, ale také z poloviny za úterý, takže si ho hájím proti všem schůzkám až do večera.

Tak jsem se rozhodl, že z neděle na pondělí raději ani nepůjdu spát, abych všechno stihnul včas. Prací v noci jsem získal čas pro dopolední výpravu do knihovny a banky a odpolední nakukování do obchodů s konfekcí, jelikož potřebuju podzimní bundu.

Tedy, takový byl můj plán. Místo toho jsem ráno byl tak unavený, že jsem se propovídal u snídaně až k jedenácté hodině. Oběd domluvený na dvanáctou v centru Smíchova, a já se ještě neoholil, nesprchoval a hlavně, ještě jsem nebyl v bance.

Ve čtvrt jsem vylezl z koupelny s vědomím, že holení počká. V půl mi ujela tramvaj, spolujedlík mi nebral telefon, a tak jsem sepsal další díl do seriálu, který se jmenuje Nabral jsem patnáctiminutové zpoždění.

Do banky jsem dorazil v okamžiku, kdy u obou okýnek stálo jen po jedné paní. Zatímco já myslel, že tvořím frontu kumulativní, pořízek, co přišel deset vtěřin po mně, se postavil hned za záda paní u pokladny číslo jedna. Zmetek, pomyslil jsem si. Vzápětí se za něj postavili tři další lidi. Čekal jsem v jednomužné frontě u pokladny číslo tři a litoval, že klienti neplatí poplatky za čas strávený na přepážce.

Po pěti minutách jsem přeběhl Tylovo náměstí a skočil do tramvaje směr Anděl. Ještě v tramvaji jsem seřval chlebodárce, za zpoždění platby.

Když jsem dorazil do restaurace, na zahrádce ani dole ve sklepě spolujedlík neseděl a obsluha si na žádného netrpělivého pána nevzpomíná. Spolujedlík telefon zase nebral. V tu chvíli jsem o něj začal mít strach. Zavolal jsem k nim do firmy, abych se zeptal, jestli ho někdo viděl.

Za minutu mi volá zpátky: Tak jsem si přečet tu zprávu, že jste nabral čtvrthodinové zpoždění. Kolik myslíte, že to bude celkem? Oběd máme domluvený na zítra.

A pak věřte diáři. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.