Hledám dívku z autobusu do Brna

Oběd na lodi s kapitánem

Páteční oběd začal neobvykle. Nepřišel jsem pozdě. Naopak Man se omluvil kvůli zastávce v bance. Díky tomu jsem si mohl vychutnat chvíli samoty se zeleným čajem a Lidovkami u francouzských oken vedoucích do ulice. Sledoval jsem, jak Vašek s Helenou kmitají po palubě Noemovy archy, a nemohl se zbavit pocitu, že tohle je život, jak ho mám rád.

Co jste měla dneska k obědu, zeptal jsem se servírky místo očekávané objednávky podle jídelního lístku. Man v tom okamžiku nejspíš pochopil, že se stal postavou z mého deníku. A roli přijal opravdu profesionálně: Jestli to tedy budete takhle časovat, tak já si za těch patnáct minut medovník dám také.

Když jsme se po dvou hodinách na prosluněné ulici rozešli každý svým směrem, připadalo mi, že ten oběd nebyl ani tolik pracovní, jak jsme si oba na začátku představovali. Rozhodování, kam půjdu pracovat, mám zase o libru těžší. Je zvláštní, jaké mám štěstí na lidi. Mají ho i ti, které potkávám? ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.