Hledám dívku z autobusu do Brna

Vítr v šatníku

Ty seš celej rudej! smála se mi Madlenka cestou do Sacré Coeur. A že jsem měl být proč! Jen si představte, že vyjdete z domu a na ulici se u popelnic přehrabují santusáci ve vašem starém oblečení.

Devět igelitových tašek. Přesně tolik bylo třeba naplnit starým oblečením, abychom si s Madlenkou mohli odškrtnout jeden z velkých a dlouho odkládaných úkolů, který začal nevinou větou Měli bysme probrat oblečení, a to, který nenosíme, vyhodit.

Odpoledne jsme s Madlenkou udělali vítr v našem šatníku, a když tak koukám, co mi v něm po inventuře zbylo, není to právě veselý pohled. Vypadá to, že pár následujících večerů po práci budu muset investovat do dokoupení spodního prádla, ponožek, triček… Košil, kalhot a svetrů mám zatím zdá se dost.

Při vyřazování oblečení jsem byl nemilosrdný. Epesní čepice z roku 2003? Vyhodit. Oblek, ve kterém jsem byl na maturitním plese v roce 1997? Vyhodit. Červená kostkovaná košile, kterou jsem si koupil v malém velkoměstě u hranic? Vyhodit. Cože tys vyhodil i tu hezkou červenou košili? Byla sepraná a nemá knoflík. Ale vždyť jsi ji měl rád?! Nojo, achjo.

Mnohé kusy z právě dnes vyhozeného oblečení jsme nosil už v minulém století. A furt dobrý, viď. ;-) Nojo, akorát z tý hezký švýcarský košile bez límečku z humanitární pomoci Červeného kříže už jsem vytloustnul. To je škoda. Jo, to je. Měl jsem ji už na základce.

Ale tu cikánskou jsem nedal. Jakou cikánskou? No přeci tu s těma malejma květinovejma vzorama. Vždyť ji vůbec nenosíš. A copak můžu? Vždycky vykřikuješ, že jestli si ji vezmu na sebe, tak zůstaneš doma. ¶