Telefon mi nezazvonil. Jen se rozblikal příchozí textovou zprávou: ČAU KLUKU! SPÍŠ, NEBO PRACUJEŠ? ČI BLOGUJEŠ? :) JÁ NĚJAK NEMŮŽU SPÁT… :( ACH JO.
Byly tři hodiny a šestnáct minut v noci. Pro mě dost nestandardní situace.
Oblékl jsem si svetr, vyšel na balkon a zavolal jí. Dost nestandardní situace. Co se děje, Sýkorko?
Fak dost nestandardní.
V pondělí po pětihodinové procházce pražskou ZOO, opožděném obědě na Kampě a obchůzce po kšeftech s hadry nám opravdu chyběl čas na Illy a mrkvovej dort. Dvě hodiny k tomu, abychom si vlastně řekli, co obvykle v komentářích pod deníkovými zápisky nemůžeme a v bublinách ICQ nechceme.
Mám mu to říct?
Bude mu líto, žes nezavolala jemu.
Přeci ho nemůžu budit.
Po dvou hodinách mě zastihla probouzející se mamka s telefonem v kuchyni: Prosimtě, co tu strašíš?
Povídám si s kamarádovou snoubenkou.
V pět ráno?
No, my máme docela nestandardní vztahy.
O tom nechci nic slyšet.
¶
Příspěvky odhalující identitu mých přátel mažu. Kdyby jich bylo hodně, zruším komentáře úplně. Pro soukromá a osobní sdělení použijte záznamník.