Hledám dívku z autobusu do Brna

Jenom provokatér si říká o práci navíc

V pondělí jsem projektmany přiváděl k šílenství. Už asi v jedenáct jsem pobíhal po ořechovské vile a vykřikoval, že by mi měli dát nějakou práci. Kdykoli jsem se objevil na točitých schodech, třeba jsem si jen šel pro vodu k pití, projektmani se chytali za hlavu a schovávali se pod stůl.

Po obědě jsem konečně podepsal smlouvu a nechal se od šéfa ujistit, že se mi odměna nesníží, když pro mě nebude dost práce. Hned jsem si vysloužil ÚKOL.

Dneska jsem pro jistotu přišel až na jedenáctou. Ráno mě nařízený počítač vzbudil písničkami krátce po půl osmé, ale ještě do půl deváté jsem se rozvaloval v posteli. Vstal jsem, udělal si vydatnou snídani, přečetl si noviny, osprchoval se, a krátce po desáté jsem zamířil do práce.

Najednou se práce odkudsi vynořila. Zjistil jsem, že nejtěžší je synchronizovat čas na schůzku s člověkem, který sedí dva metry ode mě. Vyměnili jsme si kvůli tomu dva emaily a několik zpráv v bublině ICQ. Odpoledne už projektmánička Katka pochybovala, jestli zvládnu všechno, co ode mě potřebuje, když v pátek nebudu. Mám v plánu dneska všem vytřít zrak. Zítra dopoledne zas budu provokovat.

Mimochodem, potřeboval bych ze soboty na pátek v Brně někde přespat. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.