Hledám dívku z autobusu do Brna

Kdy odjet, kdy se vrátit

Tedy nevím, na co jsem to posledně koukal, ale při dnešním nakouknutí do rozvrhu jsem seznal, že Sýkorka má pravdu. Potřeboval bych v Brně přespat z pátku na sobotu, nikoli ze soboty na pátek. Jenže by to bylo z pátku 8. na sobotu 16. října.

A to tedy zase ne, to já pojedu do Brna dvakrát. Nejdřív teď v pátek, a potom znovu příští sobotu. Vpodstatě bych ani teď v pátek nemusel, protože jde jen o seznamku ústavu mezinárodních vztahů (mně by stačil i jeden hezkej vnitrostátní). Jenže právě tahle katedra mi na letošek vypsala jen jediný termín konzultací, a to až těsně před zkouškami. Což je úplně k ničemu. Kdyby mi to nebylo jedno, stěžoval bych si.

Jó, to katedra mediálních studií poctivě vypsala konzultace jednou měsíčně. S tím už se dá pracovat. Ovšem raději bych, kdyby se mezi sebou katedry v Brně lépe domluvily, abych nemusel jezdit tam a zpátky. Ale což, Brno mám rád. Zase se svezu vlakem. Navíc se stihnu vrátit včas, abych stihl odvolit v předčasných senátních volbách.

Teď mám ale jiné dilema. Kdy mám do toho Brna zítra vyjet. Abych to stihnul, měl bych vyjet nejpozdějc v půl jedný. Ráno je shodou náhod zasedání Univerzitního senátu v Praze. Už už jsem byl připravený se z něj omluvit, ale teď to vypadá, že se alespoň pokusím. Bude to naposledy, než seknu se školou. Stejně to neskončí dřív než ve tři, takže budu muset prchnout o poledni. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.