Hledám dívku z autobusu do Brna

9.30 a už jsem v práci

Tak se mi to konečně povedlo. Dneska jsem zkusil takový experiment. Místo usínání v půl páté jsem si natřepal polštářek už někdy před druhou. Voilá! Ještě není půl desáté a už sedím v práci.

=M=, utekl ti pes, slyším ráno rozezlenou matku ve dveřích svého pokoje. Jakto? divím se. No, jak tady vedle hárá ta čuba, tak jsem ho nechala na volno a šla si koupit noviny, a než jsem se vrátila z trafiky, byl ten tam. Posadil jsem se na posteli a protřel si oči: Aha, TOBĚ utekl pes, uvádím logiku do konzervativnějších kolejí, tak proč ho necháváš na volno, když víš, že uteče?

Vím, že takhle se ptát nemám, ale ráno mi to ještě tolik nezapaluje. Je to takové to podprahové vzbuzování pocitu odpovědnosti za chybu. Jak mám vědět, že uteče? Nikdy to nedělal. Akorát za poslední týden už třikrát.

Dobře, mami, mám pro něj teda dojít ke Grycům? Grycovic fenka hárá od poloviny minulého týdne. Singr vždycky sedí před jejich brankou — Tam jsem byla, pes tam není. — pokud se mu nepodaří probojovat na zahradu škvírou v plotě.

Než jsem se vyhrabal z postele, osprchoval a oblékl, matka už byla se psem zpátky. Seděl před Grycovic vilou. Takže co teď? Nezbylo než jít do práce. ¶

Zaujala. Taky jsem dnes přemýšlela — pod tíhou zážitků z toho komunistickýho hotelu, ve kterém jsme strávili poslední akci, jaký by to asi bylo se ženskou. Myslím v posteli. Tahle myšlenka mě pronásleduje od té chvíle, co jsem poprvé vešla do apartmá, ve kterém jsme bydlely. Co to je za divnou náhodu? Upřímně řečeno jsem o tom přemýšlela už několikrát … kdyby došlo k tý situaci … co bych dělala. To právě nedokážu odhadnout. (Vždycky jsem byla přesvědčená o své ryzí heterosexualitě :-) (trittico)