Hledám dívku z autobusu do Brna

Děvče, co se na mě smálo v metru

Tak já se pýřím, jak se na mě usmívají děvčata v metru, a ono je to jinak. Seděla na baru, smála se, ta její velká očka jen hrají a říká: Já se na něj usmívám, a on udělá takový gesto, (pokrčila rameny) úplně mě tím zmátl.

Nechápu odkud kam jela, zvlášť v tu hodinu, kdy jsem jel já. Ale ani jsem se nestyděl, když to dávala k lepšímu. Radoval jsem se z toho, že jsem se nerozhodl oslovit ji:Slečno, my musíme se znát… Co by teprve vyprávěla pak. A pak jsem tě znovu viděla včera večer, tak jsem se dneska schválně dívala, v jaký bundě přijdeš do práce.

Tak to vidíte, já trávím noci ve firmě s Veronikou, když máme o patro níž okaté děvče, co jezdí v metru s koleny u sebe a směje se na nové kolegy.

Aspoň k něčemu ta seznamka byla. (Taky jsem byl vzývaným brankářem ve fotbálku a odhalil jsem, že Doug mluví česky.) ¶

Mimochodem, mám okatému děvčeti dát přečíst svůj deníček, nebo si mám vystačit s vámi?

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.