Hledám dívku z autobusu do Brna

Deset hodin na zadku

Tak v pátek jsem šel spát nějak po druhé, přestože jsem přišel domů celkem brzy. Jestli jsem nějaké ptáče, tak asi sůva. Zato ráno jsem se probral těsně před tím, než mi volal Webský pár minut do osmé.

Po půl deváté už jeho Mazda 3 blikala před naším domem a my se teleportovali do Střešovic. Kromě toho, jak jsem mu špatně ukázal pruh v Nuslích a jak jsme chvíli jeli po tramvajovém tělese, ani jsme neporušili žádné předpisy. Dokonce i těch sedmdesát (dobře, tak devadesát) v tunelu jel.

Dorazili jsme tři minuty po deváté. Takhle brzy mě asi po seznamce nečekali. Přišel jsem do práce třetí. Jirka už tam seděl, protože měl s Webským meeting (tak se v naší branži říká schůzkám). On vám Webský určitě řekne kvůli čemu. Když už jsem proláknul to o těch zásnubách, tak tohle ať si prozradí sám. Bude to skoro tak velká událost.

Když šéfka kanceláře v deset dorazila do práce, měl jsem zasebou už docela hodně práce. Poprvé jsem si zkusil vést uživatelské testování telefonního helpdesku. Zatím jsem obvykle provokoval operátorky jen pro vlastní potěšení, tentokrát to bylo v rámci pracovní náplně. Katka dělala volavku a operátor obstál na jedničku. Sepsal jsem jen půl stránky připomínek.

Vždycky je co zlepšovat. Příště třeba sepíšu víc.

Poprvé v novém zaměstnání jsem vydržel sedět za svým stolem deset hodin v kuse. Ke konci už mě sedací část prdele pěkně bolela. Ale musím to párkrát vydržet. Na pondělí si mě totiž oba šéfové pozvali na pohovor ohledně firemní kultury. Předpokládám, že mi nechtějí vysvětlit, jakou mám v emailu používat signaturu. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.