Hledám dívku z autobusu do Brna

Tlačenka s cibulí

Událost, která měla změnit můj život, (v té době ještě) neproběhla a já bezcílně bloumal po Starém Městě pražském. Už když jsem prve šel kolem toho průchodu, něco mě k němu táhlo. Nevydržel jsem to a vstoupil dovnitř.

Chlape, mluvíš česky? ohlédl jsem se a vidím, jak o kus dál stojí pořízek s knírem, že by s ním mohl zapráskat, s jetou koženou brašnou přes rameno a přes rozepnutý knoflík košile mu bylo vidět tetování na hrudi. Jasně, potřebujete peníze? odtušil jsem.

Muž trochu znejistěl, zvlášť když jsem hned sáhl do kapsy u kalhot a začal tahat bankovky. No, potřeboval bych sto šedesát korun na ubytovnu. No vida, ani to nebolelo. Jasně, neni problém. Těch sto šedesát opravdu noc v ubytovně stojí. Vždycky ji doporučuju těm, kdo tvrdí, že nemají, kde by hlavu složili. Do který máte namířeno? Ptám se tak vlastně jen kvůli sobě, abych obelhal svoje svědomí. Ten člověk stál na místě, kudy za den noha neprojde. Byl čistý, upravený. Do Kobylis, jak tam jezdí čtrnáctka. podávám mu dvě stě korun s tím, že sto šedesát nemám.

A nemáte hlad? Já teď mám přes hodinu času, mohli bysme si někam skočit na pořádný jídlo, muže moje nabídka zaskočila, Tak snad jen nějakej fast food. Musím tam do šesti být, aby na mě zbyla postel. Přemýšlel jsem, kam vzít řezníka jinam než do řeznictví. Nad tláčou s cibulí se rozpovídal, jak zítra nastupuje jako kopáč a v pondělí ho propustili z basy.

Nezajímá vás, za co jsem seděl? ptal se mě, když jsem mu přál hodně štěstí. Nezajímá. Neřek jste si o peníze s kudlou v ruce, to mi stačí. ¶