Hledám dívku z autobusu do Brna

Učitel ze mě už nebude

Rok co rok to vypadá stejně. V polovině října mi přijde dopis ze studijního oddělení, že jsem se nedostavil k zápisu, a tudíž mě vyloučí ze studia. Pak tam vždycky dojdu, předložím index a dostanu razítko zase na další rok.

Letos jsem si řekl, že už toho mám právě dost, a razítko už si dát nenechám. Po sedmi letech válčení opustím bojiště bez metálů. Co jsem v minulém tisíciletí považoval za výhodu, stalo se mi nakonec osudným. Na peďáku se bakaláři nepěstují a na dokončení magistra už nemám sílu ani chuť.

Márinka bude zase nadávat, že jsem jen zabíral místo někomu, kdo by tu školu dělal rád, a tak se ke svému studiu možná vrátím zítra, abych před vámi, moji milí sponzoři veřejnoprávních vysokých škol, osvětlil důvody, proč jsem promrhal 203.000 korun, které na mé vysokoškolské studium stát vynaložil.

Řeknu vám ale jedno: v indexu mám zase tolik splněných povinností, že bych razítko do dalšího ročníku dostal. Ale nechci. Vždycky jsem si našel nějakou výmluvu, proč to utrpení ještě o rok prodloužit, ale letos budu silný a řeknu kariéře středoškolského učitele češtiny a společenských věd papa. S lehkým srdcem, s otevřeným hledím, s radostí ze života. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.