Hledám dívku z autobusu do Brna

O jablečné chuti

Celý říjen jsem si zpestřoval venčení Singra zastávkou u osamocené jabloně vedle tenisových kurtů. Pokaždé jsem z ní utrhnul dvě malá zelená jablka. Nevěřili byste, jak mi vylepšila náladu jejich nasládlá chuť a jak jsem se usmíval, když jsem ohryzky házel z kopce mezi akáty.

Dneska jsme se Singrem zase tu jabloň míjeli a já si uvědomil, že na ní už nezůstalo mnoho listů, jen tu a tam zůstal žluto-oranžový lístek a mezi nimi vykukují jablka. Pořád je mi záhadou, že nikdo ta jablka neorval. Lidé je míjejí stejně jako v létě míjeli špendlíky. Jasně, ta jablka nevypadají zrovna vábně, ale nic se nevyrovná tomu pocitu, jaký mám, když si mohu sám utrhnout jablko ze stromu. A ta chuť!

Od doby, co se znám s Mady, skoro jsem nepil alkohol. Dokonce jsem z oblíbených punčů, grogů a svařáků přešel na horký džus. V Bar baru na Malé Straně jsem si v sobotu na večeři s šéfkou (děkuju) objednal horký jablečný džus s kousky jablka plovoucími na hladině. Proč já vlastně ten alkohol piju? Hmm, asi kvůli chuti.

A chuť, tu mám skoro pořád. Teď mám největší chuť na křehký jablečný štrůdl z listového těsta. Budu se muset poohlédnout po nějaké cukrárně. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.