Hledám dívku z autobusu do Brna

Ping pong

Adbar by se asi zlobil, kdybych popsal způsob, jakým jsme se domlouvali na středečním ping pongu. Trvalo to dobře dva týdny, než jsme zamluvili dva stoly v michelské sokolovně.

Když se zima zeptá… Martin vypadal s vousy a krátkými kudrnatými vlasy, jako kdyby se čert nechal odbarvit na blond. Adéla dost zhubla. Nebo se mi to asi jen zdálo, ale každopádně působila mnohem mnohem mladistvějším dojmem. Adbara znám, na něm jsem pozoroval jen netrpělivost před randetem.

Ještě než jsem dorazil na místo, volala Mady, že jí odpadla přednáška. Nevím, nevím, v poslední době mám pocit, že jezdíš do Prahy už jen kvůli mně, děvče. Vysvětlete dívce ze Zatáčky, jak se v Praze dostane ze stanice na trase metra B k michelské sokolovně. Překvapila mě a zvládla to bez dodatečné navigace. A pak že dívky nemají smysl pro orientaci.

Samozřejmě jsem prohrál, s kým to jen šlo. U ping pongu se zamilovanost neprojevuje tak pozitivně jako u kulečníku. Navíc mě znervózňovala přítomnost Mady. Jak já teď vypadám? Naštěstí se mi povedlo Mady přesvěčit, aby si zahrála taky, a hned bylo jasné, že míček je jak živej, stůl je moc krátkej, síťka vysoká… ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.