Hledám dívku z autobusu do Brna

Pyžamový den

Od pondělka je to tak, že se ráno probudím, protřu očka a když mi nad čtením papírového iDnesu dojde, kolik na mě čeká práce, rozhodnu se, že zůstanu doma. Aspoň na dopoledne.

Teď navíc skoro musím. Buď bych mohl vzít Singra s sebou do práce, nebo by pro něj musel někdo zajet v poledne domů, aby ho vyvenčil. Brácha snad už z práce ani nechodí domů a mamka rezolutně ohlásila, že se přes oběd nestíhá utrhnout.

Do práce to mám zhruba padesát minut. Z práce překvapivě taky. Tyhle dvě hodiny ušetřím, když zůstanu pracovat z domova. Jenže na druhou stranu to nedělá dobrotu, když kolegové vidí jen můj uklizený stůl a prázdnou židli. A mně se po nich taky stýská (mávám).

Říkám tomu pyžamový den. Ráno se nepřevléknu, jen se usadím v kuchyni, nahodím ntb a jedu. Teprve až kolem poledne se dosunu do sprchy, převléknu se a vyrazím se Singrem kolem domu. Pak přemýšlím, jestli jet do kanceláře nebo už zůstat doma. V pondělí ještě vyhrála kancelář, od úterka vítězí šetření času. ¶

Zaujal: Věděli jste že na Bulovce nemají tolatní papír? (…) A nevěřte saniťákům, že vám stačí jen kartička pojišťovny a občanka, vemte si s sebou vše jak na 14 dnů a nebo při nástupu do kriminálu. (Webský)

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.