Hledám dívku z autobusu do Brna

Dva dorty

Ve čtvrtek večer jsem měl pocit, že maminka objevila můj deníček. Samozřejmě, že neobjevila, ale doma se po mých stescích, že mě honí mlsná chuť, objevilo plato mých oblíbených tvarohových buchet z Michelské pekárny.

Ochotně a rychle, jedeme k vám z Michle.

…

V pátek jsem do práce dorazil ve tři odpoledne. Ve dveřích jsem se minul s Petrem, a jak jsem seznal záhy, ostatní byli taky na odchodu. Dneska je rozlučka s Evčou a Jeníkem! Aha, aha. Kdo to je? Byl? Po měsíci bych se měl jít loučit s někým, koho vlastně neznám?

V pět hodin, kdy už v práci skoro nikdo nebyl, officemanagerka oznámila, že dole ve studiu jsou k dispozici dva dorty.

Finanční ředitel má narozeniny. Sakra, měl bych vyplnit timesheety za poslední měsíc a půl. Připadalo mi trochu hloupé, že jsem přišel do práce po týdnu, a to ještě až na odpoledne, abych hned slavil a pojídal dorty.

Dal jsem si dva kousky a pak jsem se sebezapřením nechal na stole dobře třetinu od každého netknutou. A bylo po mlsné. Zabalil jsem to v půl sedmé, abych stihl překvapit ve vlaku Mady, která se neplánovaně vydala do Prahy, aby mě potěšila.

…

Co já do těch timesheetů vyplním? ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.