Hledám dívku z autobusu do Brna

Co bych neudělal pro svoje potěšení

Ráno jsem si přivstal. Mady si vymyslela, že přijede už ve čtvrt na dvanáct, aby mě pak mohla zatáhnout do Zatáčky. Rodiče prý nejsou doma. Chce mi tím něco naznačit? Nevěděl jsem, ale prezervativy jsem nechal doma v šuplíku.

Poslední dobou ji nechávám pořád čekat, a tak když jsem řešil dilema, jestli oholit týdenní vous, nebo nechat Mady mrznout na lavičce na nádraží a naštvávat ji čekáním, radši jsem se neoholil. Aby měla možnost tu informaci zkousnout, zavčas jsem jí oznámil, že oholit už se nestihnu.

Vyrazili jsme do Obecního domu na výstavu o avantgardní skupině Linie. Chvíli jsem uvažoval, jestli to doporučit ostatním, ale vzhledem k tomu, že výstava skončila dneska v 18.00, odhodil jsem ty úvahy jako bezpředmětné.

Dorazili jsme do zatáčky a Mady mě pod záminkou, že musí vyzvednout psa, ukázala babičce. Tak nevím … rodiče budiž. Ale babička? Nejdeš na to moc hrr, děvče? Měj na paměti, že jsem stydlivý chlapec…

Cestou mi pak nadšeně ukazovala, že odhalila, kde bydlí Jura Šňůra.

U Mady doma jsem už jako doma. Přijel jsem (pod záminkou pro rodiče) zkontrolovat PC. Zatímco mi šla Mady uvařit čaj, sednul jsem si k počítači, aby pochopila, že tentokrát se na něj (narozdíl od minule) opravdu mrknu.

Tvářila se … zklamaně, překvapeně, zaraženě, zmateně … jak ses vlastně tvářila? :-)

A pak… — Myslím, že nic výmluvnějšího než pár teček nelze napsat :-)

A přece jen … zajímavé bylo intermezzo s jejím otcem. Zrovna, když jsme byli … poněkud málo přioděni, rozrazil dveře: Mady! zavolal na svou dceru, a naštěstí měl dost soudnosti, aby nevstupoval. Mady se zmohla jen na zoufalý výkřik: Tati, nechoď sem!

Mě to pobavilo, a ona to řešila celý večer. Snažil jsem se odlehčit atmosféru inteligentními vtipy, ale nesetkaly se u ní s pochopením.

Večer jsme šli do zatáčkovského baru. Musím přiznat, že mě celkem příjemně překvapil, a ještě příjemnější bylo zjištění, že Hoegaarden podávají za pouhých 28 Kč, čemuž jsem nemohl odolat. A protože i Mady se tentokrát uchýlila k pití alkoholu, ani já jsem se neupejpal.

Nabídl jsem jí ochutnat a doufal, že třeba zatouží sdílet se mnou zálibu v tomto nápoji, ale podle obličeje, jaký okamžitě po usrknutí udělala, jsem pochopil, že nezatouží.

Možná posilněný alkoholem, možná pozblázněný hormony, hladil jsem Mady na místech, kde bych ji v kavárně hladit neměl. Dívala se na mě s poťouchlým úsměvem. Čekal jsem, kdy mě zarazí, ale nic.

Nikdy jsem si nemyslel, že si někdy najdu dívku, která se mnou už po třech týdnech… Co? Hodila po mně tím pohledem, co vždycky, když čeká, co za moudro ze mě zase vypadne. …pujde na výstavu. :-)

Když jsme se pak na nádraží v Zatáčce loučili, měl průvodčí pár poznámek: Nechtělo by to vylízt si na schůdek? Mady je holt velká holka a já jsem skrček. :-) Já vám pučim nějakej balík, navrhoval iniciativně.

Už u Mady doma jsem zjistil, že přítomnost publika mi dělá dobře, ale jí zírající průvodčí zjevně vadil, a tak jsem ho začal telepaticky zatlačovat do útrob vagonu, protože jsem se začínal bát, že na rozloučenou nedostanu ani pořádnou pusu.

Tak posledního hubana, poslední kousavou a jedem, vynořil se zas ten dobrák a já už mazal do vlaku. Sice se mi nechtělo (byl to poslední noční. Musel bych případně přespat u Mady v pokojíčku :-)), ale nebylo zbytí.

Vystrašen zkazkami z dětství: Nechoď ke kolejím! Spadneš a přejede tě vlak, případně: Usmažíš se na kolejišti, jsem Žirafku odháněl dál od kolejí, až mi zamávala, otočila se a pospíchala domů. Já byl v Praze za 20 minut, což je velmi příjemný čas. Ale už za tu chvilku se mi stihlo stýskat.

Mám tě rád, děvče. ¶

Když Mady to umí tak hezky napsat: Celý sobotní odpoledne sme byli doma sami. Co myslíte? Všimnul si =M= mých vyzývavých posunků a dotyků? Ne! Seděl u počítače, něco mi tam mazal a instaloval. (Jane Doe)