Hledám dívku z autobusu do Brna

Můžeš

Jsem pro každou špatnost, ale ukázat pohled na svůj pracovní koutek? To snad leda ten firemní. Můj stůl v práci totiž představuje plochu 150 × 90 centimetrů, a na ní leží pár listů papíru o formátu A4, kam si píšu poznámky, které jdou na konci dne do koše, pak je tu balíček vizitek, myš, kterou nepoužívám a tím to hasne. Přes den tu stojí velká sklenice s vodou. Víc nepotřebuju. Jsem pracující intelektuál, mým výrobním nástrojem je moje hlava. Takový pracovní koutek trochu znervózňuje kolegy a mě uklidňuje. Ten bych klidně vyfotil.

Naproti tomu doma to vypadá příšerně. Začalo to dobře. Přišel jsem domů a na prázdnej stůl jsem si odložil nějaké podklady. Další den jsem přišel domů, a odložil jsem si na stůl balíček knih z antikvariátu. Třetí den jsem přišel a postavil jsem si na stůl ručně malovaný hrnek od řetězky…

Časem se na stole věci hromadily. Jednoho dne mi tam maminka postavila velký květináč, protože stejně u toho stolu nesedím. Kočky mají můj stůl rády, protože je u topení, je z něj výhled do městské krajiny, a tak si tam chodí lehat a přirozeně jim vadí ty odložené věci.

Zpočátku jsem věci shozené na zem ještě zvedal. Jenže pak už to bylo nad mé síly. Na zemi pod stolem se vytvořila vrstva papírů, spadly tam knihy a časopisy i hrnek od řetězky. A časem vrstva papírů expandovala.

Pak jsem si postavil doprostřed pokoje krabici, že do ní začnu tu vrstvu likvidovat a vynesu ji do kontejneru. Jenže krabice byla plná, a vrstvy neubylo. Přinesl jsem druhou krabici.

Prostě jsem dospěl do stádia, kdy i u Adbara v pokoji se cítím jako v naklizeném a načančaném prostoru a k sobě beru jen velmi otrlé jedince. Například noname2 ohodnotil bordel v pokoji zhnusením, a to je co říct, protože fotografie jeho kolejního pokoje koluje po internetu doplněná vtipnými hláškami ještě teď.

Celou dobu mi to nijak zvlášť nevadilo. Ale teď už jsem několikrát pomyslel na to, že by možná bylo lepší, kdybych nemusel Mady pouštět v noci samotnou vlakem do Zatáčky. K tomu je ovšem potřeba uklidit pokoj.

A tak jsem v neděli začal. Zatím jsem vynesl něco kolem sedmi krabic plných papíru. A stejně mám pocit, že se tam někde ty áčtyřky indukujou. ¶

Stali jste se obětí kruté kamery: V neděli sem v tvůrčím záchvatu vymyslela titulek svojeho příspěvku i s perexem. =M= se tak líbil, že ho chtěl se mnou nějak vyčenžovat, a tak sme se nakonec rozhodli, že si zahrajeme. Já napíšu k němu, jako by psal on, a on napíše ke mně, jako bych psala já. (Jane Doe)