Hledám dívku z autobusu do Brna

Tři týdny

Zase jsem jel domů posledním vlakem. Je v Praze ve tři čtvrtě na půlnoc, což je tak akorát. Mady se tolik bála, abych jí nezůstal přes noc na krku v Zatáčce, že mě dotlačila na nádraží pro jistotu už hodinu předem.

Byl to příjemnej večer, tolik se toho stalo: Drželi jsme se za ruce, Mady povídala — a prý jsme byli v kině. V zatáčce mají ohromnou fabriku, která v noci nádherně svítí. Při pohledu z okna vlaku mi ta světélka navodila vánoční náladu, a když jsem uviděl Mady, jak se blíží po perónu i s Bobšou mně vústrety, ze mě spadlo všechno napětí toho dne.

Venku byla taková zima, že už pomýšlím na zimní boty. Vytáhnout z botníku ty loňské, nebo koupit nové? Radši na to nebudu myslet, nákupy v mém případě vždy znamenají kompromis.

Za tři hodiny to budou přesně tři týdny, co jsme se s Mady prvně uviděli. Skoro mě až děsí, co k Mady cítím. Děsí mě to ale moc mile. ¶

Zaujalo: Šéfdramaturgyně Rychlíková (se) zmínila o tom, že se bude natáčet zcela unikátní reportáž s hackery. Aniž by tušila, že strůjce této katastrofy (=já) sedí o pár židlí vedle. Ale řekla o nich zajímavé věci. jistě by to chlapce potěšilo. (Kavárenský povaleč)