Hledám dívku z autobusu do Brna

Poslední vlak ve směru Háje už odjel

Smlouvání o to, kterým vlakem Mady pojede domů, bude brzy konec. Takhle jsme zase dorazili k rychlíku, co měl jet před půl dvanáctou. Měl, ale odjel po dvaceti minutách zpoždění. Původně to mělo být pětadvacet, pročež jsem přes původní odhodlání nevystoupil a nechal se unášet na Holešovice. Mady si to přirozeně vysvětlila jako projev náklonnosti, a tak jí to prosímvás neříkejte, ať si to u ní nerozházím.

Štěstí, že Holešovice už nejsou konečnou stanicí metra. Takhle jsem bez potíží stihl poslední soupravu v 0.05. Na každé stanici cestou jsem pak slýchal tu větu, kterou obvykle proklínám, když stojím na nástupišti. Ano, tušíte správně: Upozornění pro cestující. Poslední vlak ve směru Háje už odjel. Ze sedadla uvnitř vlaku ta věta zní poněkud příjemněji.

Z úterka si opravdu moc detailů nepamatuju. Byl jsem totiž podruhé za šest týdnů, co pracuju, na koberečku ohledně nespolehlivosti a sporadických příchodů do kanceláře. Takže jsem pak byl celý večer poněkud zaražený — potřeboval jsem se povyrazit. Když jsem to v práci zabalil a vyšel jsem ven, příjemně mžilo. Na zastávce tramvaje čekala Mady, a když jsem se podíval do jejích očí, uviděl jsem v nich celý svět. Drželi jsme se za ruce, kus cesty šli pěšky a já si uvědomil, že takhle bych šel kamkoli by chtěla. ¶

Vážně se to stalo? Byl jsem takhle v podvečer na lovu u krmelců v Karlíně, kráčím si to směrem k Náměstí republiky se sluchátkama na hlavě a koho nevidím. (Webský)

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.