Ve středu už měli všichni přečtený oběžník, kterým velký šéf oznamoval posádce, že jsem dostal opravdu už poslední šanci a že se nacházím v režimu nulové tolerance. Takže když jsem krátce před desátou otevřel dveře, odpovědělo mi projektové oddělení na mé Ahoj, všichni!
rozpačitými pohledy. Produkční oddělení o patro výš buď oběžník nedostalo, nebo ho úspěšně odfiltrovalo.
Odpoledne dorazila písnička Veronika a s úsměvem na líci mi oznámila, že bych s ní měl jít na chvíli dolů, že potřebuje cosi píchnout. Ukázalo se, že v lednici zbyly přesně tři vakcíny proti chřipce, tudíž došlo na ni, mě a Pavla. Odebrali jsme se k sousedce-lékařce, která nás opíchala.
Bylo to, pokud mě paměť nešálí, poprvé, kdy jsem se s rozepnutými kalhotami opíral o kuchyňskou linku. Když jsem se zeptal, kdy už to bude, lékařka oznámila, že už to bylo, a já se cítil podvedený.
Po očkování se mám vystříhat nadměrné aktivitě a alkoholu, takže jsem se večer na ping pongu a u pana Václava šetřil. Na Masarykově nádraží mi pak Žirafka sáhla na zadek a odloupla mi náplast s kapičkou krve po očkování. Litoval jsem, že se to nepíchá níž. Takhle to měla Mady snadné.
Další nezajímavý den. Kéž by jich bylo víc. ¶
Neděle pro kočku: V neděli 14. listopadu 2004 se ve Chvalské tvrzi (Praha 9-Horní Počernice) koná Výstava pro kočku — podzimní umísťovací výstava opuštěných koček. Přijďte se podívat — domov na ní budou hledat kočky a koťata z celé republiky.
(Kočky online)
Příspěvky odhalující identitu mých přátel mažu. Kdyby jich bylo hodně, zruším komentáře úplně. Pro soukromá a osobní sdělení použijte záznamník.