Hledám dívku z autobusu do Brna

Skutečný život je někde tam venku
Středa, 24. listopadu 2004

Pojďme si povídat

Mady umí všechno tak pěkně napsat, ale o bolení zubů si musím psát sám. Leze mi osmička vlevo dole. Jenže překvapivě neleze ven, ale leze dovnitř. Přesněji, moje osmička vlevo dole leze pod sedmičku vlevo dole. Už před časem ta osmička na sedmičku tak tlačila, že sedmička nevydržela a praskla. Jenže mně připadalo, že na zubaře je času dost.

V pondělí jsem přišel o smysl pro humor. Seděli jsme se Zuzu v bagetárně v Dlouhé a při čekání na jakejsi kuřecí speciál mě to chytlo. V obavách o plnění společenských rolí jsem se uchýlil k přátelům. S bolavým zubem jsem odvedl Zuzu za Adbarem do NoD.

Jenže hudební produkce, o kterou se staralo 50 metrů umělohmotných trubek s latexovými membránami rozechvívanými větry, rozechvívala také Zuzčinu bránici, a tak jsme si šli sednout do baru. Už jsem vám řek, že mě bolí zub?

No, a pak dorazil Brauzr. Chtěl mi říct o nějakém novém projektu, do kterého by mě možná chtěl zapojit, ale setkání se Zuzu ho asi tak nějak odzbrojilo. Ještě si zanadával, že o něm nepíšu v deníčku, a pak už jen seděl. Ani iPod nevytahoval. Potom se v baru objevil Malý Čtenář a s Brauzrem se dohadovali o názvu jednoho japonského filmu, který kdysi dávali na tom ruském programu, jak tam pak bylo OK3. To je bolest, to je bolest. Ty zuby tak bolí!

Když už jsem myslel, že se do sebe chlapci pustí, zjevil se na schodech Zwíře a ukázal mi tu knížku o lachtanovi, co plul po Vltavě, nebo co to ten Michal Cihlář zase vyrejpal do lina (teda u něj v kuchyni bych to nechtěl vidět). A protože mě bolely zuby, nabídl se Zwíře, že Zuzu ukáže redakci a kus ji doprovodí. Zuby mě bolí ještě pořád.

Po Zwířeti se odebral do tmy i Brauzr a já pak povídám, že nám ani neukázal iPod. Malý Čtenář prohodil cosi o tom, že vůbec neví, oč jde, že o tom pořád jen čte. Adbar kontroval tím, že je na tom stejně, akorát, že on o tom pořád píše. Já jsem jim na to řekl, že mě bolí zub.

Domů jsem dorazil předposledním metrem a posledním autobusem. Zub mě bolel tak, že jsem ve dvě probudil maminku, aby mi dala nějakej ibalgin. ¶

Zaujal, chtěl: Já, pokud se dostanu nahoru,tak nechci vidět zpět dolů… (Hotel Inkontinental)

Komentáře

[1] jane · Vloženo 24.11.2004, 22:24:53
ona: a to tě to nebolí?
on: ne
ona: a to to máš fakt jako prasklý jo?
on: no
ona: jak jako prasklý? ukaž...
on: tak si to ošahej...jazykem
ona: :)...tak otevři......nojo..to máš uplně prasklý...
on: dyť ti to řikám :)

jj...to byly ještě vtípky...teď to máš jako trest za zanedbání.
ale nesměju se ti...je mi tě líto :(
[2] adbar · Vloženo 24.11.2004, 22:27:33
voe, kdybyste přišli včas a ne o hodinu později, pochopil bys, že to prostě byly dvě industriální skladby, které vystřídala elektronika, hiphop, soudobá vážná hudba, hudba ke stalkerovi, brian eno a vůbec spousta stejně krásných věcí. :-))
a hlavně ten videoklip ve stylu kluka z plakátu, tyjo, to bylo super, to musím sehnat.
[3] =M= · Vloženo 24.11.2004, 22:31:57
Mně stačily ty větry. :-)
[4] adbar · Vloženo 24.11.2004, 22:53:57
no a o tom právě mluvím. Industriál tam zastupovaly dvě skladby. Jinak tam bylo spousta skladeb, který u mě občas docela rád posloucháš. Jéžiš, eště teď sem naštvanej, :-) kdybych byl zubař, tak tvůj zub sám dobrovolně vyleze. :-)

Připsat komentář

Pravidla pro komentáře

Příspěvky odhalující identitu mých přátel mažu. Kdyby jich bylo hodně, zruším komentáře úplně. Pro soukromá a osobní sdělení použijte záznamník.

Nadpis jsem zrušil, nehledejte ho.

Tento weblog je tvořen pomocí
            redakčního systému Bloguje.cz
Prostor na webu poskytuje NetHost
Odkazy na deníkové záznamy ve formátu RSS 0.91
Odkazy na RSS deníčků, které čte =M=
iDot
Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.