Hledám dívku z autobusu do Brna

Jak jsme šli na výstavu

Minulou středu byl svátek. A ve sváteční dni se hodí dělat sváteční rituály. A já považoval 17. listopad 2004 za nejvhodnější den k seznámení Brauzra a Mady.

V Café Corte di Angelo bylo plno, a tak jsme vyrazili do Sedmého nebe. Brauzr se radoval, že dostal kafe do velkého domáckého hrnku, a rozčiloval se, že nedostal podšálek.

=M=

Nojo, aspoň je nemusej m*t.

Brauzr

Hehe, mýt, nebo mít?

=M=

No, člověče, teď opravdu nevím, jak bych to napsal do deníčku.

Po kafi a medovníku pršelo, a tak jsme se vydali na Petřín. Brauzr má nový mobil, a tak pořád fotil: Aspoň budeš mít do deníčku konečně s Mady nějaký pěkný fotky. Tak snad mě omluvíte — vím, že fotografie kazí paměť, ale tahle tuším nic moc nezkazí:

Od Strahovského kláštera jsme se vydali do Konírny na Preissigovu výstavu. Jenže já na druhém nádvoří Hradu trochu zazmatkoval a Brauzr ani Mady neprotestovali, a tak jsme viděli i stálou expozici starých mistrů v Obrazárně.

Jelikož se o mně všeobecně ví, co jsem studoval, vyžádalo si publikum odbornej výklad. No, A protože se všeobecně ví, že tomu nerozumím, za chvíli už jsme vykládali všichni. A pěkně nahlas. Kustodky protáčely oka a říkali si: Kdo sem pustil takový chuligány?! a pak nás dokonce začaly upozorňovat, že na obrazy se nemaká a neměli bysme ani stoupat na stupínek pod nimi. Brauzr samozřejmě pokradmu pořídil několik snímků s tím, že se pro originály později vrátí.

A jelikož byl Brauzr nesmírně natěšený, pořád se ptal, ve kterém tom sále mají toho Preissiga. Naději neztrácel ani v tom posledním a rozhodl se po něm podívat i kdesi v zákulisí. Ve výsledku z nás měla radost akorát šatnářka, protože by se jinak unudila, a my ji postupně každý požádali o vlastní svršky několikrát dokola, protože jsme si v nich zapomněli tu kapesníky, tu vstupenky.

Díky Mady jsme pak našli i tu Konírnu. Mělo mě napadnout, že to bude tam, co předtím Sutnar. Nenapadlo. Brauzr se trochu ošíval, že už má hlad a že na nás počká v šatně, ale když jsem řekl klíčové slovo typografie, tak pookřál. Ale musím přiznat, že komentovat takhle velkou výstavu de facto moderního umění je oproti starým mistrům nuda.

A tak jsem našeho dvorního fotografa poprosil o vyfocení lunety s ufobroučky a šlo se. Šlo se samozřejmě do Aztecy, a pak konečně do Corte di Angelo na mrkvovej dort. Ale o tom třeba zase až někdy, až mě nebude bolet zub. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.