Hledám dívku z autobusu do Brna

Rekonstrukce

Přistoupil ke mně,

byl ohromnej, s fousama a opilej.

— Bojím se domů, řekl, celou noc tady piju

a ráno jsem někde ztratil zub!

Podívej!

a ukázal mi díru.

(básnička Ráno od Mariana Pally)

Pondělí ráno, v předsíni

Maminka: Nechceš dneska jít k zubařce místo mě, abys nemusel tejden čekat na svůj termín?

=M= (kroutí hlavou): Jen jdi, mě to nebolí, vydržel jsem to osm let, tejden navíc mě nezabije.

Pondělí večer, v Panerii

Kousnul jsem do výborné bagety s kuřecím masem a ucítil bolest v sedmičce vlevo dole.

Úterý 01.30, v maminčině ložnici (tělesná teplota 37,5 °C)

Mami, máš tu někde Ibalgin?

Pročs nešel ráno k zubaři, když jsem ti to nabízela!

Úterý 12.00, přišel jsem do práce

=M=, neleze ti tvoje práce už na mozek?

Myslíš proto, že hledám v Googlu Ibalgin 400?

Normální člověk si přečte příbalovej leták.

Když mě zajímají i názory spotřebitelů a kapacit z oboru lékařství a farmacie.

A našels něco?

Našel jsem příbalovej leták.

Úterý 18.20, před informačním centrem EU

Mlátí mnou zimnice, bolest zubu ustoupila náporu Ibalginu.

Večer se bolest roztahuje i na dáseň, horečka letí vzhůru (38,5 °C).

Ráno si dojdi k jakýmukoli zubaři, akutní případy berou bez objednávky.

Středa ráno (10 hodin, nebo tak něco), u telefonu

Dobrý den, mohl bych přijít dřív než v pondělí? Od pondělka mě bolí zub a mám vyšší teploty.

Proč jste sakra nepřišel už dneska ráno?!

Teď jsem vstal.

Přijďte zítra v osm.

Středa 12.00, v práci

Bolest zubu a dásně i přes dvojitou dávku Ibalginu nepolevila a brání mi v soustředění na práci. Chvíli s kolegy laškuji na téma zánět dásně. Ukazuje se, že ve čtvrtek jdeme k zubaři tři.

Středa 12.30, v práci

Skoro celá firma odjíždí na obhlídku nových kanceláří. Usínám vyčerpáním na židli. Je opravdu výborná, chci takovou domů.

Středa 15.30, v práci

— Sakra, já jsem spal!

— Fakt? Já myslel, že takhle pracuješ pořád.

— Opřenej v židli, se zavřenejma očima a otevřenou pusou?

— Seš přeci analytik.

Čtvrtek 8.35, u zubařky

No né, máte zdravý zuby. Teda kromě těhle dvou kazů v sedmičkách. Ale to spravíme.

Spravila. Od té doby mě nic nebolí. Přestal jsem brát ibalginy. Ale zůstala mi na krku tvrdá boule.

Četvrtek 19.00, palačinkárna

Sedím v palačinkármě na pravidelném měsíčním dýchánku. Nemůžu otevírat pusu, špatně se mi polyká. Nechávám palačinku nedojezenou.

Čtvrtek v noci, doma

Teploty neklesají, šplhají k hranici 39 °C. Ale nic mě nebolí.

Pátek 11.00, u praktické lékařky

To je slinná žláza, to se spraví. Kup si žvejkačky a žvejkej. Taky si kup Zaječickou hořkou a udělej si zábal.

Pátek 11.30, doma

Otevřel jsem si jednu ze tří půllitrovek Zaječické.

Pátek 14.00, doma

Konečně jsem vypil první deci Zaječické. Takovej hnus jste nepili. Co budu dělat s těmi dalšími lahvemi?

Pátek 23.59, doma

Teploty neklesají ani po prášcích pod 39,5 °C, žvejkačky a Zaječickou jsem vzdal. Mady volá kamarádovi medikovi, a pak společně s mou matkou přistupují na můj návrh, že mě zabalí do studenýho prostěradla.

Sobota 01.00, doma

Po dvou zábalech teplota klesla o tři stupně. Usínám.

Sobota dopoledne, doma

Sleduju, jak teplota stoupá. Po poledni mamka volá taxika a vyrážíme na pohotovost.

Sobota odpoledne, Lékařská služba první pomoci

Já na to ani nebudu koukat. To musíte na ORL nebo na zubní chirurgii. Napíšu vám poukaz na vyšetření a hospitalizaci na ORL na Karláku. Vypadá to na K11.9. Rozříznou vám krk, odsajou to a daj vám nitrožilně antibiotika. Ještě skočte naproti na zubní. Jak dlouho už berete antibiotika?

Sobota odpoledne, naproti na zubním

Houby ORL, to je od zubu. Vytrhnou vám ten zub, rozříznou a vymačkaj. Jeďte si klidně i na to ORL, ale určitě se na Karláku stavte na zubní chirurgii. Je to za vrátnicí doleva. Jak dlouho už berete antibiotika?

Sobota odpoledne, VFN Karlovo náměstí, ORL

Hmm, takže vám nikdo ještě nepředepsal antibiotika? To není žádný K11.9, kdepak. Však já vám tu diagnózu určím správně … vida, K12.2! A běžte rovnou do céčka na stomatochirurgii. Nechaj si vás tam, vytrhnou zub, rozříznou krk, nasaděj antibiotika.

Sobota odpoledne, VFN Karlovo náměstí Stomatologicko-chirurgická ambulance

Zamčeno, nikde nikdo.

Z venku přichází nějaký polonahý muž s ošklivou sešitou ránou na hrudníku. Zjistil jsem, že se jmenuje Kardiak. Alespoň tak ho tu všichni oslovují. Za ním saniťák s kolečkovým křeslem. Zjišťují, že dveře jsou zavřené. Saniťák našel nějaký zvonek.

Otevírají se dveře a zděšená Ukrajinka říká, že ona nic nemůže, že musíme najít sestru.

Saniťák našel sestru. Ta nás pouští do čekárny, která vypadá jako jatky. Lůžkové oddělení naproti vypadá ještě hůř. Lituju, že jsme nejeli raději do Krče.

Přichází lékař a lékařka. Lékařka se mě ujímá. Lékařka vypadá dost přešle, asi už tu je od pátku, má splihlé vlasy a unavenou tvář, ale vyzařuje z ní půvab. Přichází jiná sestra.

Sestra: Kolik že máte? 39,8 °C? Už několikátej den? No, to se divim, že tady vtipkujete a usmíváte se, já bych se asi ani nehnula.

Lékařka: Musíme odstranit příčinu, ale vůbec nevím, co to je. My tu nemáme rentgen. Achjo. Tak já vám vytrhnu tu sedmičku a rozříznu vám to pod jazykem.

Lékařka mi bodla dvě uspávačky, protože po první jsem byl pořád moc čilej. Zub šel ven jako po másle. Když mi pod jazykem rozřízla dolní patro a vylil se ven hnusnej hnis, ten smrad mi zvedl kufr, že jsem odstrčil doktorku i se skalpelem, Co děláš, málem jsem ti uřízla jazyk! a plil do umyvadla. Ježiš, tam nezvracej. Sestro, přineste mu něco na blití. Sestra z uctivé vzdálenosti s kapesníčkem na nose podává misku. Já nebleju, flušu ten hnis. Dva dni jsem nejed, nemůžu zvracet. Jaktože seš sakra tak živej! Mě ten smrad málem porazil. Já si málem nazvracela do roušky.

Předepsala mi antibiotika a poslala mě domů s tím, že mám přijít ráno, že tam bude a těší se na mě.

Sobota večer, v tramvaji 24

Obsadil jsem jedinou volnou sedačku, pod bradou si držím kelímek, do kterého odkapává hnis. Ústa s kelímkem zakrývám kapesníkem. Lidi na mě koukaj a nevěděj, co si maj myslet. V tramvaji to dost smrdí. Ale ne mym hnisem. Připadám si blbě, že Mady musí stát.

Neděle ráno, zase v céčku

Doktorka vypadá o poznání líp. Teď byste se měl starat hlavně o to, jak vypadáte vy. Už bez umrtvení mi znovu otevírá ránu pod jazykem a raduje se, že hnis pořád teče. Nemám se podle čeho rozhodnout. Ledujte to a ráno si skočte na fakultu, ať vám udělaj rentgen a třeba vám to tam rovnou dotrhaj a dořežou.

Byl jsem rád, že mě pustila domů. Vážně jsem se bál, že si mě v těch vykachlíčkovanejch modrozelenejch jatkách nechaj. Potřeboval jsem se uklidnit a už jsem nechtěl jet s kelímkem v tramvaji. Připadal jsem si trapně, že se o mě Mady takhle stará, ale jsem jí neskutečně vděčný. Pěšky jsme skoro beze slova došli z Karláku až na náměstí Bratří Synků. Každou chvíli jsem vylíval kelímek.

Když jsem přišel domů, usnul jsem jak špalek. Mady si ke mně sedla půl hodiny před odchodem na vlak a mně bylo tak zle, že jsem se nezmohl ani na držení za ruku.

Pondělí ráno, 1. LF UK

Dorazil jsem na stomatochirurgickou ambulacni v půl deváté, a už bylo plno. Překvapivě ale fronta rychle ubývala. Dostal jsem se na řadu k hezké mladé doktorce. Byla v rozpacích, co mi napsat do karty. Zkoukla mi díru po zubu i díru pod jazykem a řekla, že počkáme na asistentku. Křeslo bylo tak pohodlné, že jsem v něm klimbal.

Asistentka dorazila po dvaceti minutách. Zpucovala mladou doktorku, že neumí napsat, co jí říkám, a co vidí, co by taky jinýho v tý kartě mělo bejt. Ostatní mladý doktoři kolem se nepokrytě smáli a já ukazoval díru. Pak mi asistentka, jako bych ani nebyl živej pacient, znovu natrhla tu díru pod jazykem, vymačkávala z boule pod krkem hnis a letěla k dalším pacientům.

— Pěkně se do vás obula. Kvůli takový blbosti. To mě mrzí. Taky jsem nikdy nevěděl, co napsat do protokolů.

— To nic. Teď si dojdi vedle na rentgen. Omluvný úsměv. A pak se vraťte se snímkem.

— Mně to tykání nevadí. Však nejsem o tolik mladší, než vy. (Usmívám se.)

— Starší. (Letmo zkoukla moje datum narození, cudně klopí oči a červenají se jí tváře.)

(Sakra, proč já ještě nejsem doktor?)

Pondělí o dvacet minut později, tamtéž

Stydlivé lékařce už mě nevracejí. Kouká na mě asistentka s jednou starší lékařkou. Zase mi rozšiřují ránu pod jazykem a mačkají hnis. Mazejte s tim hned dolu na Karlák a zavolejte domů, že už tam zůstanete. Moc se neusmívejte, nejspíš přijdete o celou spodní čelist. Děkuju.

Pondělí o dalších pár minut později, cestou k nemocnici

Volám matce a v duchu jí nadávám, že nemá mobil. Jak mám vědět, kdy jí kam zavolat. Navíc jsem si nevzal nabíječku a mobil určitě brzo dodělá. Volám Mady a domlouvám se s ní, že jí budu SMSkovat stav a ona ho přetlumočí mamce.

Pondělí před jedenáctou, VFN zase na céčku

Berou mě přednostně k vyšetření a shánějí se po anesteziologovi. Další hezká mladá doktorka mě prohlíží a říká, že je to hraniční stav, že jsem se dostal do fáze, kdy už by mě měla vzít na sál. Říkám jí, že už je to mnohem lepší než včera a předevčírem. Navrhuje, že mě vezme na seminář, aby se na mě podívali i docenti a profesor.

Pondělí 11.45, lůžkové oddělení stomatologicko-chirurgické kliniky

Probírám se starými časopisy a konečně si začínám představovat, jaké to bude někde ležet se sedmi dalšími cizími chlapy na pokoji. Jaké bude mít na krku jizvu. Jestli mi taky dají nitrožilní výživu, protože opravdu už začínám mít hlad — od čtvrtka jsem pořád ještě nejedl.

Ve dvanáct přicházejí páni lékaři. Usedám do křesla — dnes už je to čtvrté — a nejstarší lékař mi zase natrhnul díru pod jazykem a vymačkává hnis. Všichni se radují, jak krásně teče. Plivu do umyvadla a lékař po mé levici hlásí: V normálu!

Nejstarší lékař se mě ptá, jestli jsem si přivezl kartáček, župan a tak. Řekl jsem mu, že jsem ráno vyšel jenom na kontrolu, vybil se mi mobil a komunikace s rodinou je teď poněkud nesnadná. Pánové se mezi sebou radí. Znovu mi vytlačují hnis a znovu se radí. Pak nejstarší doktor říká: Když se vám zvedne teplota, když cokoli začne bolet, když se vám zvětší ta boule na krku, sbalte si věci a přijeďte. Jinak pokračujte v ledování, antibiotikách a vymačkávejte si to a přijďte ve středu. A stejně přijďte radši sbalenej.

To be continued