Proč se směješ?
Proč ty se směješ?
Já se směju, protože ty se směješ.
Já se směju, protože tě mám rád.
Myslel jsem, že po šesti týdnech se to usadí. Místo toho se musím usmívat pokaždé, když jí pohlédnu do tváře. Myslel jsem, že si nebudeme mít po pár dnech moc co povídat, protože si toho pořád tolik říkáme. Dneska jsem se v čekárně u zubaře musel držet, abych se jí pod záminkou obdivu nového trička nevrhal na dekolt.
Myslel jsem, že po pár týdnech se budeme setkávat třeba dvakrát do týdne. Myslel jsem, že spolu někam budeme muset chodit, abychom měli pořád dost podnětů. Dneska jsme seděli na lavičce na Staroměstském náměstí a já ji chtěl vískat ve vlasech. Položila si hlavu na moje rameno a hladila mě po hřbetu ruky.
Myslel jsem, že ji časem kvůli dobré výchově doprovodím na nádraží, políbím, zamávám. Zase jsem seděl v přetopeném vagónu a jel s ní alespoň kousek cesty. Když jsem vystoupil v Holešovicích na zastávce, chtěl jsem jí ještě z nástupiště volat, že se mi po ní stýská. Viděl jsem její usměvavou tvář v ozářeném okně vlaku na tmavém pozadí noci, a bál jsem se, že už ji nikdy neuvidím. ¶
Příspěvky odhalující identitu mých přátel mažu. Kdyby jich bylo hodně, zruším komentáře úplně. Pro soukromá a osobní sdělení použijte záznamník.