Hledám dívku z autobusu do Brna

Výpadek proudu

Do klapání klávesnic, tichého hučení počítačových větráků a tlumené hudby z jukeboxu se ozvalo cvaknutí, a pak nastalo ticho. Aúúúú! To už nikdy takhle nevymyslím! zaskučel Jiřík od vedlejšího stolu a následovaly další zkroušené výkřiky od stolů ostatních kolegů. Zanedlouho se ozvaly první kroky na schodech. Vypadl proud.

Byl bych si toho nevšiml, kdyby se mi notebook nepřepnul do cestovního profilu. Zpomalil se takt procesoru, ztmavil se displej. Okamžik naděje: Podívejte, =M= má proud! Kdepak, to jen můj stroj naskočil na energii z baterie. Jak dlouho ještě vydrží? ptal se mě grafik z vedlejší kanceláře. Tak tři a půl hodiny, když se k němu budu chovat šetrně. No paráda, vypálím si u tebe cédéčko. Eh, tak to možná něco přes hodinu.

Výpadek proudu by mě tedy moc nevykolejil, ale s proudem jsem přišel i o připojení do místní sítě. Tím jsem taky zklamal písničku Veroniku, která se radovala, že jsem jediný, kdo bude muset pracovat na celou firmu. To byly jen pojistky, ne? snažím se chabě zklidnit situaci. Tady jsou pojistky jako kráva, ty bys jentak neodrovnal. Nezapomeň, že je tu sauna, a kvůli tý tu musej bejt silný rozvody.

Co se dalo dělat. Nejdříve jsem si šel konečně zahrát do podkroví kulečník, a když už mě to nebavilo, pootočil jsem notebook k oknu směrem na Strahov a zapnul anténu Wi-Fi. Šest sítí?! Ty tu máš šest sítí? Začal jsem listovat svým adresářem, protože mezi těmi šesti sítěmi se objevila i jedna, s jejímž majitelem se trochu znám.

Už jsem si připravoval, jak mu zavolám, že bych se odpoledne potřeboval z nouzových důvodů připojit, když tu … zase cosi cvaklo a naběhla stropní světla. Během chvilky běžela síť a po pár minutách bylo v zásvkách napětí. Zase se nestanu hrdinou kapitalistické práce. ¶

Kulantní nabídka: Kdo se mnou chcete zítra (středa 15. 12. 2004) vyrazit na komorní sraz deníčkářů v Zatáčce, připravte se před 18.26 na Masarykově nádraží. Vyrazíme směr bar the Piano Man v Zatáčce. Zpáteční jízdenka přijde na 50 korun, poslední vlak se do Prahy vrací o půlnoci (metro stihnete). Jinak jezdí co hodinu. Ohlašte se mi ve vzkazech nebo komentářích.

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.