Prapůvodní důvod k setkání v Zatáčce byl ten, že jsem zvědavý na Rybusku. Když jsme o sedmé dorazili do Piána seděla tam už i s Bobem. Bob měl před sebou pivo, a tak jsem hned odtušil, že ač přijel jako řidič, rozhodně není zpáteční. Rybushka z toho byla tak na měkko, že přiznala svou slabost pro sklo. Ale to až mnohem později.
Z neznalých dorazila jen Drunka. Vážně jsem se na ni těšil, už skoro měsíc se smlouváme, ale ona se pokaždé — ač rozhodně není alkoholička — omluví kvůli kocovině. Ovšem tentokrát opravdu dorazila. Kvůli mému vyplému mobilu ale z cesty do Piána měla trochu větší bojovku, než jsme původně zamýšleli. Nakonec ale kostel i bar objevila docela snadno i bez nápovědy.
Nedorazila ovšem Aleonotschka. Chtěla. Sice neví, kde je Zatáčka, ale chytila se na možnost odjet se mnou a Mady vlakem z Masaryčky. Leč jediné, co stihla, byla tramvaj v 18.34, a to už jsme seděli v coupé a těšili se na Rybushku a Boba.
Také Malý Čtenář projevil zájem podívat se do Zatáčky. Avšak z jeho zprávy, že ví, kde to je, akorát by potřeboval z Roztok odnavigovat k tomu baru, z té jsem byl poněkud v rozpacích. Nakonec jsme se shodli na kompromisu. Z Roztok do Zatáčky se musí dostat, jak uzná za vhodné, a odtud z nádraží ho už donaviguju. Pak ovšem zbaběle prohlásil, že ochořel, a bylo po něm veta.
Takže nakonec to setkání bylo veskrze komorní. ¶
Příspěvky odhalující identitu mých přátel mažu. Kdyby jich bylo hodně, zruším komentáře úplně. Pro soukromá a osobní sdělení použijte záznamník.