Hledám dívku z autobusu do Brna

Přetvářka

Před vánoční merendou jsme se s kolegy vyrazili najíst do pizzerie. Bylo to vůbec poprvé od přestěhování na Petynku, co jsem někam šel jíst, a hned jsem narazil na pizzerii s mimikry.

Dám si plzeň, ukazuje na svítící panel nad sebou Martin a mlsně se olizuje. Servírka ho ale zpraží: Vybírejte jenom z toho, co je v jídeláku. Plzeň nemáme. Martinovi poklesla čelist a natáhnul se po jídeláku.

Dal bych si presso Oro bez cukru a smetany, usmívám se na servírku a významně pomrkávám směrem k vývesnímu štítu s nápisem d’Oro. Chlapci, co s vámi je? Nějaké italské kafe máme, ale d’Oro to vážně není.

Zatímco doteď se ostatní kolem stolu jen pochechtávali, když i já jsem se potupně natáhl po jídeláku, že se podívám, co vlastně teda chci, když inzerované kafe ani plzeň, kvůli kterým jsme vlezli dovnitř, nemají, sklaplo jim.

A co vy si dáte? otočila se už otráveně servírka na dalšího strávníka. No, asi takhle. Řekněte, co máte, protože my přišli, protože je tu plzeň a dobrý kafe. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.