Hledám dívku z autobusu do Brna

Seznámení se starším bratrem

Zatímco mamince, tatínkovi, mladšímu bratrovi a babičce mě Mady ukázala hned první týden po seznámení, staršímu bratrovi mě nepředstavila. Jako by se snad bála, že mi Jarek nahlédne hluboko do duše, uvidí tam něco prohnilého a řekne jí: Toho se střez.

V sobotu mě na ani ne kilometr vzdálenou stanici metra hnala už půl hodiny předem. Pod průhlednou záminkou jakési předávky mě chtěla bratrovi ukázat alespoň letmo u autobusů. Tak to tedy ne, řekl jsem si, a když se Jarek rozpovídal, navrhnul jsem, že skočíme na čaj.

Šli jsme pěšky skoro celou tu cestu zase zpátky, aby Mady viděla, že je to jen kousek, a zapadli jsme do zimní zahrady na Michelské. Litinový krb, obložení ze světlého dřeva a malé stoly — snadno tu vznikne přátelská atmosféra. A když mi servírka prozradila, že přešli na Illy, nechtělo se mi zvedat k odchodu.

Seznámení s Jarkem snad nakonec proběhlo líp, než kdokoli z nás tří čekal. Jasně, bavili jsme se o strategických multiplayerovkách s audiotextovým výstupem, takže Mady pokukovala po hodinkách a pořád připomínala, že ještě musíme zvládnout dojet do Slanýho, ale z plánované půlhodinky se nakonec vivinulo vyvinulo něco přes hodinu povídání.

Když jsme pak Jarka zase vyprovodili ke stanici metra, loučili jsme se už jako staří dobří známí. Tak snad je ruka v rukávu. ¶

Vstoupili jste do mé tajné třinácté komnaty, otevřeli jste pandořinu skříňku, vypustili z lahve džina. Čtete můj osobní deník, proto se o mně, o sobě nebo o někom, koho znáte, můžete dozvědět nepříjemné, trapné nebo naopak zábavné věci. V každém případě uvítám, když nedáte najevo, co víte. Číst cizí deník, to se přeci nemá.